Čertoviny

Ach, čertoviny, jak je mám jen rád! Ty malé potvory, které nám tak často dělají život těžký, a přitom nám je tak těžké je nemilovat.

Vzpomínám si na svou babičku, která vždycky říkala, že čertové jsou malí skřítkové, kteří žijí v lesích a rádi hrají lidem neplechy. A že je třeba si na ně dávat pozor, protože dokážou být pěkně lstiví.

A já jsem jí vždycky věřil. Vždycky, když jsem se ztratil v lese, bál jsem se, že na mě vyskočí nějaký čert a udělá mi něco zlého. Ale naštěstí se mi to nikdy nestalo.

Jednou jsem se ale ztratil v úplně jiném lese. V lese zvaném život. A tam jsem se setkal se spoustou čertů. Čertů, kteří mě zkoušeli svést z cesty, čertů, kteří se mi snažili ukrást štěstí, a čertů, kteří mě chtěli zničit.

Ale já jsem se nenechal. Bojoval jsem s nimi zuby nehty. A nakonec jsem je porazil. Všechny.

A víte, co je na tom nejlepší? Že jsem zjistil, že ti čertové nebyli nic než moje vlastní myšlenky. Myšlenky, které mi říkaly, že nejsem dost dobrý, že nic nedokážu, že si nezasloužím štěstí.

Ale já jsem je porazil. A teď už se jich nebojím. Teď už vím, že jsem silnější než oni. Že jsem silnější než jakékoli čertoviny, které se mi snaží stát v cestě.

Takže pokud se i vy potýkáte s nějakými čertovinami, vzpomeňte si na můj příběh. Věřte mi, dá se je porazit. Jenom musíte být silní a vytrvalí. A nikdy se nevzdávejte.

A ještě jedna věc. Až budete příště v lese, nezapomeňte si dát pozor na čerty. Protože tam možná nějaký ten skřítek opravdu žije.