Český turista v Tatrách

Můj tatranský zážitek

Teď když už jsem seděl v teple domova a vzpomínal na Tatry, uvědomil jsem si, že to byl nádherný zážitek. Ale v tu chvíli, kdy jsem trávil dny na horských stezkách, jsem si myslel, že to nikdy neskončí.

Ne, že by to nebylo krásné, právě naopak. Na každém vrcholku se přede mnou otvíraly nádherné výhledy, které mi vyrazily dech a za které stojí vydat i tu největší námahu. Ale já už prostě nemohl.

Nešlo o fyzickou únavu, vrcholy jsem zdolával bez problémů a i s batohem na zádech jsem se cítil lehký jako pírko. Šlo o únavu psychickou, která mě přepadla uprostřed čtvrtého dne, kdy jsem se po devíti hodinách chůze blížil k chatě, kde jsem měl strávit noc.

• Toužil jsem po svém gauči, po svém domově, po své posteli.
• Toužil jsem po tom, abych mohl hodit nohy nahoru, popadnout knížku a prostě relaxovat.
• Toužil jsem po tom, abych nemusel nikam spěchat a mohl si užívat pohodlí domova.

Vím, že to zní hrozně, že bych měl být vděčný za každý den, který můžu strávit v tak krásném prostředí, a ne si jen stěžovat. Ale ta psychická únava mě prostě dostala na kolena.

Naštěstí jsem se dokázal sám sobě zvednout náladu, když jsem si uvědomil, že zítra bude poslední den mého putování a že pak se už budu moci vrátit domů.

Ta myšlenka mě hnula k tomu, abych se i s únavou vydal ještě na poslední vrchol, na Kriváň. A když jsem na něj vystoupal a viděl tu nádheru, která se přede mnou rozprostírala, bylo mi líto, že moje putování končí.

Tatry jsou nádherné, ta cesta stála za to. A i když jsem měl pár krizových momentů, nakonec jsem to zvládl a cítil jsem se na sebe náležitě hrdý. Až na tu psychickou únavu.

Ale i přes to bych se tam rád ještě někdy vrátil.