Když Zuzana Vejvodová v roce 1995 poprvé spatřila neslavné čarodějnické procesy v Holešově, byla šokovaná. Nikdy předtím neslyšela o této temné kapitole v české historii, kdy bylo za pouhých šest měsíců upáleno přes sto lidí. Byla odhodlána odhalit pravdu o těchto hrůzostrašných událostech a zachránit jména nevinných obětí.
Zuzana začala svůj výzkum tím, že prošla stovky starých dokumentů a svědectví. Četla o zoufalém strachu, který se žene městem, a o šílenství, které přesvědčilo lidi, aby uvěřili těm nejnejsmyslnějším obviněním. Postupně odkrývala děsivé detaily čarodějnických procesů, od krutých výslechů až po poslední chvíle obětí na hranici.
Její práce nebyla bez rizik. V té době stále existovaly silné předsudky a pověry o čarodějnictví. Někteří lidé ji varovali, že se zapletla do něčeho nebezpečného. Ale Zuzana byla neoblomná. Cítila povinnost dát těmto obětem hlas a očistit jejich jména od skvrny, která na nich lpěla po staletí.
Její výzkum odhalil šokující pravdu: čarodějnické procesy nebyly o magii nebo nadpřirozenu. Šlo o politickou intriku, boj o moc a o náboženskou nesnášenlivost. Oběti byly často staré ženy, vdovy a lidé žijící na okraji společnosti. Byli obviňováni z čarodějnictví, aby se jich zbavili nebo jim zabavili majetek.
Zuzanin výzkum měl hluboký dopad na české chápání čarodějnických procesů. Její práce pomohla očistit jména stovek nevinných lidí a přispěla k novému pochopení této děsivé kapitoly v české historii. Její odvaha a odhodlání inspirovaly mnoho dalších, aby se postavili proti bezpráví a pomohli odhalit pravdu.
Příběh Zuzany Vejvodové je příběhem naděje a síly. Je to příběh o tom, jak jeden člověk dokáže změnit svět tím, že odhalí pravdu a bojuje za spravedlnost. Její práce je trvalým odkazem na oběti čarodějnických procesů a je připomínkou toho, že bychom se nikdy neměli bát bojovat proti bezpráví, bez ohledu na to, jak mocní mohou být naši protivníci.