Na hranici Kazachstánu a Uzbekistánu leží Aralské jezero, které se v dávných dobách rozkládalo na rozloze téměř celé České republiky. Jeho hluboké modré vody oplývaly životem, od sumců po jesetery. Bylo to bohaté a pulzující ekosystémem, který podporoval tisíce lidí a divočinu.
Tragédie začala v 60. letech 20. století, kdy sovětská vláda zahájila masivní zavlažovací projekt, který odklonil vodu z řek Amudarja a Syrdarja, které napájely Aralské jezero. Cílem bylo získat více zemědělské půdy pro pěstování bavlny. Jenže tento projekt měl katastrofální důsledky.
Bez přítoku vody Aralské jezero začalo rychle vysychat. Voda se stáhla a zanechala za sebou obrovské solné pláně. Ryby uhynuly, ptáci odletěli a lidé, kteří spoléhali na jezero pro obživu, přišli o vše.
Dnes je Aralské jezero jen stínem své bývalé slávy. Jeho rozloha se zmenšila o více než 90 % a z kdysi živoucího ekosystému se stala poušť.
Tato ekologická katastrofa je srdcervoucí připomínkou, jak může lidská činnost zničit přírodní zázraky. Je to příběh, který by měl být vyprávěn znovu a znovu, abychom se z našich chyb poučili a zabránili dalším podobným tragédiím.