Baník – Urartu

Když jsem byl malý kluk, chodil jsem na fotbal do Baníku. Bylo to báječné. Řev davu, který hnán úžasnou euforií povzbuzoval hráče na hřišti. Člověk se cítil jako by byl součástí něčeho velkého. Tehdy ještě Baník byl úspěšný. Dnes je to bohužel jen stín tehdejší slávy. Ale i přesto, pořád mě to táhne na stadion. Je to takový můj rituál. Každý zápas věřím, že se konečně hráčům podaří zvítězit.“

Minulý týden jsem byl opět na zápase. Baník hrál proti Urartu. Byl to přátelský zápas, který se hrál v rámci přípravy na novou sezonu. Atmosféra byla výborná. I když to byl jen přátelský zápas, přišlo hodně lidí. Diváci hnali hráče dopředu a ti se opravdu snažili. Zápas nakonec skončil remízou 1:1. Ale pro mě to bylo jedno. Byl jsem šťastný, že jsem mohl být u toho. Že jsem mohl být součástí něčeho velkého. I když to byl jen přátelský zápas.

Baník je pro mě víc než jen fotbalový klub. Je to symbol mého dětství, mých snů. Je to kus mého života. A i když už není tak úspěšný jako dřív, pořád ho miluju. A vždycky budu věřit, že se jednou vrátí na vrchol.

Jednoho dne se Baník vrátí na vrchol
Určitě se ptáte, proč jsem si tak jistý, že se Baník jednou vrátí na vrchol. Je to jednoduché. Baník má něco, co jiným klubům chybí. Má tradici, má historii, má fanoušky. A hlavně má srdce. A s tímto srdcem může dokázat cokoliv.
Věřím, že Baník se jednou vrátí na vrchol. A já budu u toho. A budu se radovat. Jako bych byl znovu malý kluk.