Na lenošných vodách Vltavy se odjakživa zrcadlí Praha jako něžná a okouzlující dáma ve svém sametovém plášti. Ale málokdo ví, že pod touhle elegantní slupkou se ukrývá i její divoká a svobodomyslná sestra - Bartošová.
Bartošova ulice, to je království umělců, svérázných postav a té nejpražštější bohémské atmosféry. Už samotný vzduch voní barvami, hudbou a vůní starých knih.
Procházím se ulicí a moje oči se nemohou nasytit. Z každého zákoutí na mě vykukuje nějaký bizarní krámek s historickými cetkami nebo netradičním oblečením.
Ale Bartošová není jen o starožitnostech a umění. Je to také o lidech - o těch, kteří jí dávají tu pravou atmosféru.
Za rohem potkávám staršího pána, který hraje na housle. Jeho melodie jsou smutné a krásné, jako by vyprávěly příběh dávných časů.
Opodál sedí skupinka studentů a diskutují o smyslu života a o světě. Jejich smích a nadšení mě nabíjí energií.
Bartošová je místo, kde se prolíná minulost s přítomností, kde se sny potkávají s realitou. Je to ulice, která vás okouzlí svou krásou, ale také vás donutí přemýšlet o tom, co je opravdu důležité v životě.
Když opouštím Bartošovu ulici, cítím, že jsem o něco bohatší. Že jsem poznala kousek té pravé Prahy, která se skrývá pod všemi těmi turistickými atrakcemi.
Bartošová, to je moje Praha. Praha, která je autentická, živá a plná příběhů, které čekají na své objevení.