Boží mlýny

Když mi bylo asi dvanáct, chodil jsem se svou babičkou do mlýna. Mlýn byl starý, dřevěný a plný mouky. Babičce patřilo několik polí, která jsme sklízeli a pak nosili do mlýna, kde nám z obilí vyráběli mouku. Bylo to magické místo. Vždycky, když jsem tam vešel, cítil jsem zvláštní vůni a slyšel hluk mlýnských kamenů. Všude kolem byla mouka a vypadalo to jako v pohádce.

Jednou, když jsme byli v mlýně, můj dědeček, který byl mlynářem, nám řekl příběh o božích mlýnech. Řekl, že boží mlýny melou pomalu, ale jistě. A že každý, kdo udělá něco špatného, bude potrestán. Vzpomněl si na případ jednoho zloděje, který ukradl mouku z jeho mlýna. Zloděje chytili a oběsili. Můj dědeček řekl, že to bylo boží dílo. Ten zloděj si zasloužil být potrestán za to, co udělal.

Slova mého dědečka na mě hluboce zapůsobila. Uvědomil jsem si, že na světě existuje spravedlnost a že každý, kdo dělá špatné věci, bude potrestán. Byla to pro mě důležitá lekce a nikdy na ni nezapomenu.

O několik let později, když jsem byl už dospělý, dostal jsem se do potíží. Udělal jsem něco špatného a měl jsem strach, že budu potrestán. Vzpomněl jsem si na příběh mého dědečka o božích mlýnech a věděl jsem, že má pravdu. Byl jsem za svůj čin potrestán a zasloužil jsem si to. Boží mlýny mlel pomalu, ale jistě.

Dnes už vím, že každý z nás dělá chyby. Ale také vím, že pokud se z nich poučíme, můžeme se stát lepšími lidmi. A že boží mlýny melou pomalu, ale jistě.