Boris Šťastný

Čas letí, co? To je vždycky to první, co mě napadne, když ten den přijde na řadu. 13. června tohoto roku tomu bude přesně 80 let, co se narodil Boris Šťastný, jeden z největších českých hokejistů historie. Takových narozenin se člověk nedožije dvakrát, což si uvědomuji možná ještě víc než obvykle. Koneckonců, Boris byl nejen můj oblíbený hokejista, ale především můj táta.

Jedním slovem génius

Když to řeknu bez příkras, tak táta byl jako hokejista génius. Uměl věci, které jiní ani nezkoušeli. Byl neskutečně technicky vybavený, měl velkou hokejku, výbornou střelu a perfektní přehled o hře. Tátu bylo těžké bránit, byl silný na puku, výborně bruslil a byl hrozně rychlý. Pamatuju si, jak jsme jednou s bráchou v zimě hráli hokej na Lipně. Táta se najednou rozjel a my na něj nedokázali ani sáhnout. A to mu bylo skoro 50 let! Hokej byl prostě jeho život.

Stříbrné časy

Zlato ve Squaw Valley 1960

Stříbro v Innsbrucku 1964

Stříbro v Grenoblu 1968

Stříbro v Sapporu 1972

To je úžasná bilance, že? Čtyři olympiády a čtyři medaile, z toho tři stříbrné. Táta byl součástí týmu, který dokázal dominovat světovému hokeji. Hrál s hráči, jako byli Vladimír Zábrodský, Vladimír Bouzek, Václav Nedomanský nebo Jaroslav Holík. Bylo to něco neuvěřitelného, být součástí takové hokejové dynastie. A můj táta byl jednou z jejích největších hvězd.

Národní hrdina a idol

V době, kdy táta hrál, byl hokej v Československu obrovsky populární. Lidi ho žrali. Byla to doba, kdy se lidé chodili bavit a fandit na stadiony a hokej byl sport číslo jedna. A táta byl jedním z hlavních důvodů. Byl to idol. Lidé ho zbožňovali. A když hrál, stadiony byly narvané k prasknutí. Je to neuvěřitelné, jak ho lidé měli rádi.

Boj s deportací

Ale to by mohlo být úplně jinak. Táta se totiž narodil v roce 1942 jako dítě českých emigrantů v Kanadě. Po válce se s rodiči vrátil do vlasti, kde se stal jedním z nejlepších československých hokejistů všech dob. Ale po okupaci Československa v roce 1968 se do jeho života vkradla nejistota. Táta se totiž mohl stát kanadským občanem. Měl totiž kanadský pas a narodil se v Kanadě. Byl to pro něj těžký moment. Miloval Československo, ale nechtěl se vzdát své svobody. A tak se rozhodli, že zůstanou.

Bohužel to pro tátu znamenalo, že nemohl hrát v NHL. NHL byla přístupná pouze občanům Kanady a Spojených států. Táta tak zůstal v Československu a hrál za reprezentaci. Ale i tak dosáhl toho, o čem se mnoha hokejistům ani nesnilo. Je trojnásobným mistrem světa a dvojnásobným mistrem Evropy. A hlavně, je to legenda. Legenda, která bude žít navždy.

Můj táta

Ale kromě toho, že byl táta skvělý hokejista, byl to především můj táta. Byl to ten nejlepší táta, jakého jsem si mohl přát. Vždycky mě podporoval, vždycky mi pomáhal a vždycky byl pro mě tu. Miloval mě a já miloval jeho. A pořád miluju.