Vždycky jsem se bála koček. Jejich neustálé mňoukání, škrábání a hlavně ty chlupy všude kolem, to mě děsilo.
Jenže pak se jednoho dne na dvorku objevil malý černobílý koťátko. Bylo tak roztomilé, že jsem se nemohla ubránit a vzala jsem si ho domů. Jen na chvíli, jen zatím…
Calin, jak jsem ho pojmenovala, se u mě ale zabydlel. Začala jsem ho mít ráda. Jeho mazlení mě uklidňovalo, jeho předení mi dávalo pocit bezpečí. A ty chlupy? Ty už mi vlastně ani nevadily.
Jednou večer jsem se vrátila domů a Calin nebyl. Hledala jsem ho všude, ale nikde nic. Už jsem se bála, že se mu něco stalo, když jsem ho konečně našla pod postelí. Ležel tam úplně vyděšený a třásl se. V tu chvíli jsem si uvědomila, že Calin není jen moje zvíře, ale moje rodina. Moje láska.
Od té doby Calina miluju víc než cokoli jiného na světě. Je to ten nejúžasnější společník, jakého jsem si kdy mohla přát. Je to můj nejlepší přítel, moje opora a moje štěstí.
Všem, kdo váhají, jestli si pořídit kočku, říkám: Nebojte se. Kočky jsou úžasná stvoření, která vám dají mnohem víc, než si myslíte.
Takže pokud váháte, jestli si pořídit kočku, neváhejte. Kočky jsou ta nejlepší zvířata na světě a já jsem moc ráda, že mám svou Calin.