Byla to láska na první pohled. Nebo aspoň zamilovanost. Pro mě. Protože Dánsko mě uhranulo hned, jak jsem přes most přešla dánské hranice. Přestože pršelo a byla zima, překrásná krajina, jak z pohádky, mě naplnila klidem a radostí. To, že se tam budu stěhovat, jsem věděla hned.
Je to země, kde je vidět, že lidem záleží na jejich životě. Na kvalitě života. Na tom, jak žijí, bydlí, pracují, odpočívají. Všude je čisto, každý den se všude uklízí, je tu čerstvý vzduch a v parcích a lesích není žádný odpad. Ve městech se všude dá jezdit na kole, vlaky jezdí na čas, živnostníci jsou milí a děti chodí do školky v deseti ráno a v poledne je vyzvedávají rodiče. Nikdo tu nežije ve stresu, protože je o všechno postaráno. A taky je tu úžasná architektura, takže se můžete kochat, kam jdete.
Po pár letech v Dánsku jsem se rozhodla, že si najdu práci a zůstanu tu natrvalo. A tak se i stalo. Zamilovala jsem se do domu, kde bydlím, do sousedů, kteří mi nosí koláče, a do práce, která mě baví. V Dánsku jsem našla svůj domov. Můj druhý domov.
A co se mi na Dánsku nelíbí? Jediné, o čem si myslím, že by mohlo být lepší, jsou platy. Ty jsou v Dánsku sice vyšší než v Česku, ale život je tu taky dražší. Takže když si něco koupíte, hned vidíte, jak vám na účtu ubylo. Ale to je asi jediná věc, která mi na Dánsku vadí.
Jinak je to nádherná země plná přátelských lidí, kteří by pro vás udělali cokoliv. A já jsem ráda, že jsem si ji vybrala jako svůj druhý domov.