Chrám Boží, aneb: Tři břicha na pouti




Když sem byl malej kluk, tak mě mamka brala každej rok do Chrámu Božího. Ne, nebojte, do žádnýho kostela mě netáhla. Chrám Boží je totiž název pro hospodu v naší vesnici.

Hospoda to byla jako každá jiná. Vytopená světnice s vybledlejma fotkama, vyřezávanýma židlema a samozřejmě nesměl chybět starej výčepní s břichem, co se mu klepalo až pod kolena.

Jenže co bylo na Chrámu Božím fakt jedinečný, byli tři místní štamgasti, známí po celý vsi pod přezdívkama:

Břicho
  • Kulaté břicho
  • Obří břicho
  • Pod těmahle přezdívkama se neskrývali žádní zápasníci sumo, ale tři statný chlapi, jejichž břicha by se daly s klidem zaměnit za těžký boxovací pytle.

    Každou sobotu se tahle trojka sešla v Chrámu Božím a začalo se hrát karty. A to ne jen tak nějaký canasty nebo žolíky, ale pořádný mariáš. A když došlo pivo, tak se vyrazilo na pouť.

    A o těchto poutích by se dala vyprávět dlouhá vyprávěnka. Jednou těm třem břicháčům přišel takovej smutek, že se rozhodli vyrazit až na Svatou Horu. Jenže ouha, na poutním místě je čekala dlouhá fronta. A co naši tři štamgasti udělali? Postavili se před ni a začali zpívat chorál.

    Jak to tak zpívali, začali se k nim přidávat i další poutníci. A najednou se celý dav rozhoupal a zpíval spolu: "Kdož jste Boží bojovníci, pojďtež v šiky." Takže i když naši břicháči nenavštívili samotnou kapli, tak aspoň prožili pořádný duchovní zážitek.

    Jindy se zase vydali na pouť do nedalekého kláštera. A jak tak šli lesem, tak je přepadla bouřka. Co s tím? Vlezli pod strom a začali hrát mariáš. A hráli tak dlouho, až bouřka přešla.

    A to je ta krása Chrámu Božího. Není to jenom hospoda, je to místo, kde se setkávají lidský příběhy, kde se rodí legendy a kde se dokáže i obyčejná pouť proměnit v nezapomenutelný zážitek.

    Takže až někdy ucítíte potřebu dát si pivko a zakousnout se do života, zamiřte do Chrámu Božího. Třeba tam zrovna potkáte nějaká tři břicha na pouti.