Defender

Tak už to mám za sebou. Jsem oficiálně čerstvým absolventem kurzu sebeobrany. Ne, nebojte se, nedělá ze mě to nějakého oduševnělého bojovníka číhajícího na to, aby mohl zlomit někomu páteř. I když - občas mě to teda vážně láká. Ale teď vážně. Těch pár hodin, které jsem strávil v tělocvičně s drsným a pokérovaným trenérem, ve mně neprobudilo ani tak touhu někoho zmlátit, jako spíš pocit jistoty a klidu.
Už odmala jsem zastával názor, že nejlepší způsob, jak se vyhnout konfliktu, je mu zdrhnout. A ne jinak tomu bylo i v dospělosti. Když se někde kolem mě začala schylovat k nepříjemnostem, vždycky jsem rychle zmizel. A přesně takhle jsem se jednou ocitl na běhátku v posilovně, zatímco za mnou se rvaly dvě naštvané ženské.
Byl jsem rád, že mě to nezasáhlo, ale zároveň jsem si říkal, že by bylo fajn, kdybych uměl aspoň trochu se bránit. Tak jsem se přihlásil na kurz sebeobrany. A víte co? Bylo to super!
Trenér byl skutečný odborník. Učil nás, jak se vyhnout nebezpečí, jak deeskalovat konflikty a jak se bránit v případě, že se tomu už nedá vyhnout. A co je nejdůležitější, ukázal nám, že sebeobrana není jen o tom, jak někoho zmlátit, ale především o tom, jak se nenechat zmlátit.
Naučil jsem se, jak se uvolnit a nepanikařit, jak využít svou tělesnou hmotnost a jak správně útočit a bránit se. A víte co? Teď mám takový pocit, že kdyby mě někdo napadl, tak bych si to s ním dokázal rozdat.
Samozřejmě, nechci nikoho vyzývat k násilí. Ale je fajn vědět, že se umím bránit, pokud to bude potřeba.