Devadesátky

Jak vůbec je možné, že jsme během těch několika krátkých let, mezi prvními svobodnými volbami v roce 1990 a rozšířením NATO v roce 1999, stihli tolik předělat? Že jsme se z šedivého kocourkova proměnili v zemi, která byla na prahu Evropské unie?
Jasně, byli jsme vedeni myšlenkou o příští svobodě a perspektivě evropské budoucnosti. Ale také jsme byli vedni představou, že ze dne na den se stanou všichni slušní a budeme žít v harmonii jako ve Švýcarsku.
To se samozřejmě nestalo.
Místo toho jsme se ztratili v divoké honbě za zbohatnutím bez ohledu na použitý způsob, jak se k penězům dostat. Ti, kteří se nechytili, hleděli s úžasem na mafiánské praktiky, vraždy, podvody a korupci, které páchali jejich vysoce postavení spoluobčané.
Naštěstí většina z nich se časem dostala do vězení. A i díky tomu je dnešní Česko už jiná země, než jakou bylo v devadesátých letech.
Ale úplně jiné to není. Například politika a korupce, které v ní najdete, jsou toho důkazem. Ostatně i kauzy typu Dozimetr nebo Pandora Papers ukazují, že devadesátkový duch v české politice stále žije.