Gabriela Marcinková: Naše charismatická omluváčnice

Budeme si muset promluvit
Ačkoli jsem Gabriela Marcinková slyšel označovat jako jednu z nejsympatičtějších slovenských hereček, já jsem s ní měl problém. Zahrál jsem si s ní ve dvou komediálních seriálech a něco mi nesedlo. Čím víc jsem se snažil přijít na to, co to je, tím méně jsem chápal. Pak jsem si uvědomil, že je to tím, že je moc milá.
Ano, čtete správně. Milá. Tedy alespoň navenek. Jakmile jsem se začal zajímat o její hereckou minulost, všechno zapadlo na své místo. Studovala u profesora Martince, takže ji muselo výrazně ovlivnit jeho "metoda omluvy". V praxi to vypadá tak, že člověk neustále chrání ostatní, protože nechce nikoho urazit a každému chce vyhovět.
I když to je na první pohled sympatické, může to být v praxi dost únavné. Když chce například člověk konfrontovat druhého člověka, s nímž má problém, musí přesně dávkovat slova, aby ho neurazil. To pak znamená řadu omluv: "Omlouvám se, že ti to říkám, ale..." nebo "Možná je to jen můj názor, ale..." Pak následují různá vata typu "To je ale úplně jedno" a "Nemyslím si, že bys byla špatný člověk".
A tím se člověk vlastně omluví za to, že se vůbec ozval. A člověk, na něhož se mluví, má pocit, že není brán vážně. A má pravdu.
Omluva jako berlička
U Gabiky mě tento způsob mluvy velmi iritoval. Především proto, že jsem věděl, že je to její schránka a že uvnitř je silná a názorová ženská. Ale protože se to naučila už na škole, těžko se toho zbavuje.
Na druhou stranu musím uznat, že je tohle v dnešní době docela dobrá berlička. Když se totiž člověk za všechno omlouvá, nemůže být nazván arogantním nebo drzým. Tím se dá elegantně vyhnout i nepříjemným konfrontacím.
Ale co když člověk chce vést skutečnou diskusi? Když chce konfrontovat druhého člověka s názorem, s nímž nesouhlasí? Když chce něco změnit? Pak omluva moc nepomáhá.
Zachraňme omluvu
Omluva je důležitá součást komunikace. Pomáhá nám vyjádřit lítost, pokoru a pochopení. Ale používat ji neustále jako berličku je špatně. Namísto toho bychom se měli omluvit jen tehdy, když jsme skutečně udělali něco špatného.
A to platí i pro Gabrielu Marcinkovou. Když chce něco říct, měla by to říct na rovinu. Bez omluv. Uvědomuje si totiž, že je to inteligentní a zajímavá žena a že její názory stojí za to je slyšet. Tak ať je klidně říká. My jí za to omluvíme.