Česko je v krizi. Není to žádná velká novinka, to ví každý. Ale co se s tím dá dělat? Sedět a plakat? Nadávat politikům? Začít si balit saky paky a emigrovat? Nebo se zkusit poprat s problémy s úsměvem na tváři?
Já si myslím, že poslední možnost je ta nejlepší. Když se člověk směje, všechno se mu zdá jednodušší. I když třeba zrovna sedí na rozpáleném rožni a někdo mu na záda leje horký olej. A že to teď Česko tak trochu zažívá, to mi nikdo nemůže vyvrátit.
Vyšší ceny energií nám dělají z domovů peklo. Musíme se přioblékat, vypínat topení, vařit jenom na plotýnkách a sprchovat se v ledové vodě. Jsme jako mladí trempíci, co si užívají přírodu a učí se samostatnosti. Jenže my nejsme na výletě, my jsme doma a platíme za to pěkný balík peněz.
Inflace sešlapává naše peněženky jako broučky. Chodíme do obchodů s hrůzou v očích, protože víme, že zase všechno podražilo. Ceny potravin, oblečení, benzínu... To už není k žití, to je k zoufalství.
A politická situace? To je jako rozjíždějící se kolotoč. Vždycky se dostaneme nahoru, ale stejně tak i dolů. Všichni politici slibují, že s tím něco udělají, ale když se dostanou k moci, tak jako by dostali amnézii. Teď jsme zase dole a máme pocit, že už se nikdy nenadýchneme. Ale nebojte se, my Češi jsme houževnatí a dokážeme se ze všeho vyhrabat.
Takže co teď? Sedět a plakat? Nadávat politikům? Začít si balit saky paky a emigrovat? Nebo se zkusit poprat s problémy s úsměvem na tváři?
Já si myslím, že poslední možnost je ta nejlepší. Když se člověk směje, všechno se mu zdá jednodušší. I když třeba zrovna sedí na rozpáleném rožni a někdo mu na záda leje horký olej. A že to teď Česko tak trochu zažívá, to mi nikdo nemůže vyvrátit.
Tak se smějme. Smějme se z plných plic. Smějme se politikům, smějme se vysokým cenám, smějme se i sami sobě. A třeba se nám podaří tuhle krizi přežít s trochou té lehkosti v srdci.