Jak jsem se stal Krampolákem a proč to dělám

"Vždyť ta etapa je už za mnou, už jsem z toho vyrostl," říká moje mysl dnes. "Už nikdy bych se nechtěl vrátit do toho kolotoče pitek, následných kaček a výčitek."
A tak je. Už 13 let neberu drogy, už 11 let nepiju alkohol. Nechci se tím chlubit, nechci se tím nijak vytahovat. Chci se jen podělit o svůj příběh, který mi dává smysl. Jestli vám třeba trochu pomůže, budu rád.
Když jsem byl malý, byl jsem jako každé dítě. Teda až na to, že jsem byl hodně tlustý. A děti jsou ke každé odlišnosti neúprosné. Když jsem nechtěl jít ven, posmívaly se mi, že jsem líný. Když jsem se snažil sportovat, posmívaly se mi, že sem tlustej. A když jsem se jim snažil něco říct, posmívaly se mi, že sem koktavej.
Takže jsem raději nikam nechodil. Seděl jsem doma a tloustnul. A čím víc jsem tloustnul, tím víc jsem se hanbil a tím míň jsem chodil ven. Byl jsem začarovaném kruhu, ze kterého nešlo ven.
Až pak jsem jednou potkal kamaráda, který mi dal zkusit pervitin. "Tohle ti pomůže," řekl. "Na chvíli ty problémy zapomeneš."
A fakt. Na chvíli jsem ty problémy zapomněl. Cítil jsem se skvěle, byl jsem plný energie a sebevědomí. A to byl jen začátek. Pak přišel alkohol, pak hašiš, pak extáze, pak kokain...
Zanedlouho jsem byl závislý na všem, co mi přišlo pod ruku. A samozřejmě jsem byl i na dně. Ztratil jsem práci, ztratil jsem byt, ztratil jsem rodinu a přátele. Ztratil jsem sám sebe.
Až pak jsem jednoho dne dostal křížek. Předávkoval jsem se. A tak jsem se ocitl na detoxu.
A tam jsem pochopil, že takhle už to dál nejde. Že buď se z toho dostanu, nebo umřu. A tak jsem začal makat.
Začal jsem chodit na terapie, začal jsem se věnovat svému zdraví, začal jsem se učit zvládat stres a začal jsem si budovat nový život.
Nebyla to snadná cesta, ale stál jsem si za tím. Bylo to to nejlepší rozhodnutí, které jsem kdy udělal. Dnes jsem čistý a střízlivý a jsem za to moc vděčný.
A proč to dělám? Proč se o svůj příběh dělím s ostatními? Protože chci, aby věděli, že je naděje. Že i když jsou na dně, i když si myslí, že už to nezvládnou, i tak se z toho mohou dostat.
A že v tom nejsou sami. Že jsou tu lidé, kteří jim pomůžou.
A že to stojí za to.