Jak jsem si koupil pagáče a málem umřel

Nebudu vám lhát, mám slabost pro dobré pagáče. Ty smažené placičky ze kynutého těsta s různými náplněmi prostě miluju. Takže když jsem minulý týden procházel kolem pekárny a ucítil jejich lákavou vůni, nemohl jsem odolat.

Vešel jsem dovnitř a moje oči se rozzářily jako vánoční stromečky. Na pultě byl celý tác plný zlatavých pagáčů, které se na mě usmívaly. Vzal jsem si jeden do ruky a cítil, jak mi v puse začalo téct.

Ukousl jsem si a nebe se mi rozplynulo v ústech. Byli teplé, křupavé a náplň byla perfektní. V tu chvíli jsem si uvědomil, že to jsou nejlepší pagáče, jaké jsem kdy jedl.

Začal jsem je hltat jeden za druhým, aniž bych se zastavil. Bylo mi jedno, že se mi drobí na košili a mastnota mi stéká po prstech. Byl jsem zahlcený blažeností.

Ale moje radost netrvala dlouho. Najednou jsem ucítil ostrý bod v krku. Snažil jsem se ho spolknout, ale nešlo to. Tlačím a tlačil jsem, ale ten hrot tam pořád seděl aškrábal mě.

Panika začala stoupat, lapala jsem po dechu a nemohl jsem mluvit. Věděl jsem, že jsem v potížích.

Den naštěstí vedle pekárny byla lékárna. Vběhl jsem dovnitř a ukázal na svůj krk. Lékařka se ujala akce a pomocí pinzety odstranila malý kus skořápky vejce, který mi uvízl v krku.

Bylo to blízko smrti, ale nakonec jsem přežil. A co jsem se z této zkušenosti naučil? Nikdy jezte pagáče příliš rychle a vždycky si je pořádně zkontrolujte, než si je dáte do úst.

A to je můj příběh o tom, jak jsem si koupil pagáče a málem umřel. Příště si je raději dám s kávičkou a budu je vychutnávat pomalu a opatrně.