Jak jsem udělala z Machiavelliho humanist(k)u

No, nelekejte se, nestudovala jsem Machiavelliho. Ale studovala jsem jeho dílo. A to mi otevřelo oči.

Do té doby jsem Machiavelliho znala jen jako toho cynického politika, který ve svém nejslavnějším díle "Vladař" radí panovníkům, jak si udržet moc za každou cenu... A jít třeba i přes mrtvoly.

Ale pak jsem se pustila do jeho dopisů. A zjistila jsem, že Machiavelli nebyl jen suchar a praktik. Byl to také intelektuál, humanista a především člověk.

Své dopisy psal svým přátelům a známým. A v nich se svěřoval se svými pochybnostmi, strachy a obavami. Psal o tom, jak se cítí osamělý a nepochopený. A také o tom, jak miluje svou rodnou Florencii.

V dopisech se také objevuje Machiavelliho humanistická stránka. Horlil v nich například pro vzdělávání a kritizoval církev za její pokrytectví.

Ač byl Machiavelli politik z kosti, v dopisech se neváhal přiznat i ke svým chybám. Psal o tom, jak ho mrzí, že se mu nepodařilo zachránit Florencii před Medicejskými. A také o tom, jak se stydí za to, že byl nucen sloužit cizí moci.

Čtení Machiavelliho dopisů mě přimělo podívat se na něj novýma očima. Uvědomila jsem si, že nebyl jen tím cynickým politikem, za kterého ho máme. Byl to také člověk s velkým srdcem a s ještě většími ideály.

Machiavelliho dopisy jsou svědectvím o tom, že i ten nejcyničtější politik má své lidské stránky. A že i v těch nejtěžších časech můžeme najít naději a inspiraci.

Takže pokud máte chuť, přečtěte si Machiavelliho dopisy. A možná budete překvapeni stejně jako já.

A třeba se vám dokonce podaří udělat z Machiavelliho humanist(k)u.