Jak jsem vyhrála nad SNP

Byla jsem ještě mladá, když mě rodiče vzali na večírek. Byla to velká akce, kde se sešlo hodně lidí. Neznali jsme nikoho, takže jsme se jen tak potloukali. Po chvíli se ke mně přiblížil mladý muž a začal se mnou mluvit. Byl to sympatický kluk, a tak jsem se s ním bavila. Později mě pozval na tanec. Tancovali jsme dlouho a bavili se čím dál tím víc.

Když přišel čas jít domů, vyměnili jsme si čísla a slíbili si, že se brzy zase uvidíme. Za pár dní jsme šli na rande a začali spolu chodit. Byl to úžasný kluk. Byl milý, starostlivý a vždy mě rozveselil. Věděla jsem, že je to ten pravý.

Po pár měsících se mi svěřil, že má poruchu spánku. Řekl mi, že se v noci často budí a nemůže usnout. Zeptala jsem se ho, jestli to někdy zkoušel léčit, ale řekl mi, že ne. Doporučila jsem mu, aby to zkusil, a on s tím souhlasil.

Začal chodit na terapii a začal užívat léky. Zpočátku to moc nepomáhalo, ale po pár týdnech se jeho stav začal zlepšovat. Začal spát lépe a už se v noci nebuzil. Byl mnohem šťastnější a já také.

Jsem ráda, že jsem mohla být u něho, když procházel tím těžkým obdobím. Jsem ráda, že jsem mu mohla pomoci, aby se jeho stav zlepšil. Jsem ráda, že jsem ho mohla potkat.

Když na to teď vzpomínám, uvědomuji si, že jsem vyhrála nad SNP. Vyhrála jsem nad poruchou spánku, která mu znepříjemňovala život. Vyhrála jsem nad nemocí, která mu bránila být šťastný.

Jsem na něj hrdá. Jsem na něj hrdá, že to nevzdal. Jsem na něj hrdá, že bojoval. A jsem na něj hrdá, že vyhrál.

SNP je zákeřná nemoc, ale dá se s ní bojovat. Dá se s ní vyhrát. Takže pokud vy nebo někdo, koho znáte, trpí tímto onemocněním, nevzdávejte se. Bojujte. A vyhrajete.