Jak mě šumavský vítr naučil vděčnosti

Větrná smršť, která se prohnala Šumavou v říjnu 2017, vyvrátila mnoho stromů a odkryla tak krásu, která byla dříve skrytá.

Když se tehdy proháněl vítr krajinou, cítila jsem v sobě neklid. Okolo mě padaly stromy, lámala se větví a vzduchem létaly kusy dřeva. Byla jsem v bezpečí, ale nemohla jsem se zbavit pocitu bezmoci. Příroda si dělala, co chtěla, a my lidé jsme byli jenom bezmocní pozorovatelé.

Následující dny jsem chodila po lesích a pomáhala s odklízením škod. Byla to těžká práce, ale zároveň i zvláštní pocit. Dívala jsem se na ty vyvrácené stromy a vnímala, jak jsou krásné.

Možná to zní divně, ale v té spoušti jsem našla krásu. V těch polámaných větvích a vyvrácených kořenech jsem viděla sílu přírody. Vítr je sice zpustošil, ale zároveň jim dal nový život. V jejich kmenech se začal rod posílit a v jejich korunách se začali hnízdit ptáci.

Procházela jsem se po těch vykácených místech a přemýšlela jsem, jak je život křehký. Jeden den tu stojí majestátní strom a druhý den je z něj jenom hromadu dřeva. Ale život jde dál. Příroda se obnovuje a my lidé se musíme naučit žít v souladu s ní.

Vítr mě naučil vděčnosti. Naučil mě vážit si každého dne, protože nikdy nevíme, co nám osud přinese. Naučil mě pokory, protože i ten nejsilnější strom se může zlomit. A naučil mě žít v souladu s přírodou, protože ona je ta nejsilnější síla, která nás všechny spojuje.

Příště, až se bude prohánět vítr, budu na něj myslet s vděčností. Protože vím, že i když mi může vzít něco, co mám rád, vždy mi dá něco nového a cenného.

• Tip: Vydejte se na procházku po Šumavě a podívejte se na vlastní oči, jak se příroda obnovuje po vichřici.
• Zamyšlení: Co vám v životě přinesla ztráta?
• Výzva: Zkuste si každý den uvědomit, za co jste vděční.