Jan Kačer

Jan Kačer se narodil 11. října 1936 v Kladně. Po studiu na pražské DAMU působil v několika divadlech, mimo jiné v Činoherním klubu, Divadle na Vinohradech a Národním divadle. Od roku 1964 začal také režírovat.
Kačer byl všestranným umělcem, který se kromě divadla věnoval také filmu, televizi a pedagogické činnosti. Jako režisér se prosadil především filmy Smuteční slavnost (1969), Ucho (1970), My nestárnem (1982) a Fany (1995). Za film Smuteční slavnost získal Zlatého lva na Mezinárodním filmovém festivalu v Benátkách.
V divadle Kačer režíroval řadu úspěšných inscenací, mimo jiné Višňový sad (1973), Hamlet (1979) a Král Lear (1985). Jeho inscenace se vyznačovaly propracovanou psychologickou analýzou postav a důrazem na pravdivost a autentičnost hereckého projevu.
Kačer byl také skvělým pedagogem. V letech 1976-1989 působil jako pedagog na pražské DAMU, kde vychoval celou řadu významných herců a režisérů. Jeho žáci, mimo jiné Bolek Polívka, Iva Janžurová a Miroslav Donutil, na něj dodnes vzpomínají s láskou a úctou.
Jan Kačer zemřel 10. března 2017 ve věku 80 let. Zanechal po sobě bohatý umělecký odkaz a jeho dílo patří k tomu nejlepšímu, co česká kultura nabízí.

Osobní vzpomínka

Měl jsem to štěstí, že jsem se s Janem Kačerem mohl několikrát setkat. Bylo to vždycky velké potěšení. Byl to člověk moudrý, vlídný a plný humoru. Rád vzpomínám na jeden večer, kdy jsme spolu seděli v jeho oblíbené vinárně a on mi vyprávěl o své práci. Bylo to pro mě nezapomenutelný zážitek.

Význam Jana Kačera pro českou kulturu

Jan Kačer byl jednou z nejvýznamnějších osobností české kultury druhé poloviny 20. století. Jeho dílo ovlivnilo nejen divadlo a film, ale i celou českou společnost. Kačer byl člověkem, který se nebál říkat pravdu a který si vždycky stál za svým přesvědčením. Byl to umělec, který svým dílem přispěl k tomu, abychom se stali lepšími lidmi.