Jaroslav Suchánek

Rodinnou historii máme v sobě všichni zakódovanou, je nám předána, aniž bychom museli hýbat prstem. Někdy o ní víme hodně, někdy málo, a někdy o ní nevíme nic. Myšlenky na naši minulost, na ty, kteří nás předcházeli, nás občas napadnou, ani nevíme proč. Mám to stejně. A tak za to, že jsem to, co jsem, ve velké míře vděčím tátovi.
Přišel na svět v Sobotce u Jičína 19. června 1936. Na učitelském ústavu v Jičíně se dostal k divadlu. Jeho štěstí ale netrvalo dlouho. V době, kdy se začala vyhrocovat druhá světová válka, jeho otec, sládek, odmítl pomáhat německým okupantům a byl odvlečen do Osvětimi. Tam zahynul. V roce 1944 se odstěhoval do Prahy a začal studovat na DAMU. Kvůli zákazu herectví byl v roce 1949 nucen ze školy odejít, ale nevzdal se. Měl talent, který bylo třeba uplatnit, a tak se stal členem souboru pražského divadla ABC. Následně působil v pražském Divadle S. K. Neumanna, v oblastních divadlech v Kolíně a v Kladně, hostoval na scénách v Pardubicích, Liberci a v Mostě.
V roce 1962 se stal externím spolupracovníkem Československého rozhlasu a začal se věnovat i televizní práci. Jako komentátor moderoval řadu sportovních přenosů, za všechny mohu jmenovat například slavné zápasy s hokejisty Sovětského svazu, komentoval mistrovství světa i olympiády. A právě hokejové přenosy jej přivedly k tomu, že se stal populárním.
Já osobně jsem si pamatoval tátu hlavně jako komentátora. Když jsem byl malý, nedovedl jsem si představit, co jiného by mohl dělat. Stal se pro mě vzorem. Byl to člověk, který znal skvěle sportovní prostředí, a zároveň byl vynikající vypravěč. Jeho komentování bylo jedinečné a dodnes je pro mě velkou inspirací.
Dalším důvodem, proč jsem si na tátu vzpomněl, je má nedávno narozená dcera. Jsem rád, že mohu být jejím otcem, a že i ona bude moci čerpat ze všech znalostí a zkušeností, které jsem jí mohl předat.
Táta zemřel 19. dubna 2017. Je mi ho moc líto. Byl to jeden z nejlepších lidí, jaké jsem kdy potkal, a vždycky na něj budu vzpomínat s láskou.