Jednou

Příběh o podivné příhodě s časovou smyčkou
Můj život byl vždycky celkem nudný. Chodil jsem do školy, pak do práce, pak domů k televizi. Nic vzrušujícího, nic zajímavého. Až do toho dne.
Bylo to obyčejné středa odpoledne, když jsem šel z práce domů. Kráčel jsem po známé ulici, když se najednou všechno zastavilo. Jako by někdo stiskl pauzu. Lidé zkameněli, auta zůstala stát na místě, vítr se uklidnil.
Stál jsem tam v úplném šoku. Nikdy jsem nic takového neviděl. A pak se to stalo. Uslyšel jsem hlas.
"Davide," ozval se hlas, "je čas."
"Kdo jsi?" zeptal jsem se vyděšeně.
"Nezáleží na tom," odpověděl hlas. "Musíš jít se mnou."
Než jsem se stačil vzpamatovat, ocitl jsem se na úplně jiném místě. Zelená louka se stromy a květinami. A uprostřed stál starý muž s bílými vlasy a vousy.
"Davide," řekl stařík, "jsem strážce času. Vidím, že jsi člověk s dobrým srdcem, a proto tě vybírám, abys pomohl napravit velkou chybu."
"Jakou chybu?" zeptal jsem se zmateně.
"Chybu, kterou jsi udělal v minulosti," odpověděl stařík. "Chybu, která změnila celý tok času."
Stáhl jsem si hlavu a zamyslel jsem se nad svým životem. Co jsem udělal špatně? Co jsem mohl změnit, abych se dostal do této podivné časové smyčky?
"Neboj se, Davide," řekl stařík, "pomůžu ti najít tvou chybu. Ale nejprve se musíš vrátit do svého vlastního času a prožít svůj den znovu. Všímej si všeho, co děláš, a hledej znamení."
A tak jsem se ocitl zpátky na té samé ulici, na tom samém místě, kde se všechno zastavilo. Ale tentokrát jsem byl jiný. Byl jsem ostražitý, hledal jsem znamení, které mi ukáže, jak napravit svou chybu.
A pak jsem si jí všiml. Malá holčička stála na chodníku a plakala. Vyhlížela ztraceně a vyděšeně. V tu chvíli jsem věděl, že to je moje chyba. Včera, když jsem šel z práce domů, jsem ji přehlédl. Neviděl jsem její slzy, nevšiml jsem si jejího strachu.
Přistoupil jsem k ní a zeptal se: "Ahoj, co se děje?"
"Ztratila jsem se," odpověděla. "Nemůžu najít svou maminku."
Srdce mi zaplesalo. To bylo mé znamení. Zvedl jsem holčičku do náruče a odvedl ji na nedalekou policejní stanici. Policie našla její matku a vše dobře dopadlo.
V tu chvíli jsem pocítil ohromný pocit klidu. Věděl jsem, že jsem napravil svou chybu. Že jsem změnil tok času.
Když jsem se vrátil na louku, stařík tam už nebyl. Ale necítil jsem smutek. Věděl jsem, že splnil svůj úkol. Že jsem napravil svou chybu a napravil i celý tok času.
A tak jsem se vrátil do svého vlastního času a pokračoval ve svém nudném životě. Ale už to nebylo úplně stejné. Věděl jsem, že jsem udělal něco důležitého. Že jsem změnil svět tím nejmenším možným způsobem.
A od toho dne si vždycky dávám pozor na znamení. Na ty malé věci, které mohou mít velký dopad. Protože život je jako časová smyčka. Každý okamžik je šancí napravit chybu. A každý okamžik může změnit celý tok času.