Jsem vášnivý cestovatel, ale nikdy jsem nebyl v Indii. Vždycky mě to lákalo, ale nikdy jsem nenašel ten správný čas. Až teď.
Když jsem konečně dorazil do Indie, byl jsem ohromen její krásou. Barvy, zvuky a vůně byly tak intenzivní, že mi to vzalo dech. Cítil jsem se, jako bych byl v úplně jiném světě.
Jednoho dne jsem cestoval vlakem přes venkov. Seděl jsem u okna a díval se na krajinu, když jsem si všiml mladé ženy sedící naproti mně. Byla překrásná. Měla dlouhé černé vlasy, velké hnědé oči a jemný úsměv.
Díval jsem se na ni, aniž bych odvrátil zrak. Bál jsem se, že pokud se na ni podívám, kouzlo zmizí. Cítil jsem, jak mi srdce buší v hrudi. Bylo to, jako bych se zamiloval na první pohled.
Pak se na mě podívala. Naše pohledy se setkaly a cítil jsem, jak se mi celý svět zastavil. V tu chvíli jsem věděl, že jsem našel ženu svých snů.
Vstal jsem a představil jsem se. Jmenovala se Priya a byla z vesnice na jihu Indie. Byla studentkou a v Bombaji studovala medicínu.
Bavili jsme se celé hodiny. Mluvili jsme o našich životech, našich snech a naší kultuře. Cítil jsem, že jsme si byli souzeni.
Když přišel čas se rozloučit, požádal jsem Priyu o její telefonní číslo. Váhala, ale nakonec mi ho dala. Slíbil jsem, že jí zavolám, až se vrátím do Bombaje.
Nechtěl jsem odejít, ale věděl jsem, že musím. Vlak se rozjel a já jsem se díval, jak Priya mizí v dálce. Cítil jsem, že jsem ztratil něco velmi cenného.
Vrátil jsem se do Bombaje a zavolal jsem Priye. Byla ráda, že mě slyší, a my jsme se začali scházet. Čím víc jsem ji poznával, tím víc jsem se do ní zamiloval.
Po třech měsících jsem požádal Priyu o ruku. Řekla ano a my jsme se vzali o rok později. Nyní žijeme spolu v Bombaji a máme dvě krásné děti.
Jsem vděčný za tu chvíli, kdy jsem se na Priyu podíval. Změnila můj život k lepšímu. Naučila mě, že láska je největší silou na světě a že nikdy není pozdě najít tu pravou.
Pokud jste ještě nenašli svou spřízněnou duši, neztrácejte naději. Ona tam někde je, a když ji najdete, budete vědět.