Jezerní královna

Když se mi má babička rozhodla vyprávět o tajemném zjevu, který se prý už před lety objevil u jezera za vesnicí, neměla jsem tušení, do jakého napínavého dobrodružství se brzy pustím. Bála jsem se, ale zároveň mě to neodolatelně táhlo k vodě.

Jezero, které se v babičky příbězích jevilo jako temné a záhadné, bylo ve skutečnosti nádherné. Modrozelená voda odrážela sluneční paprsky a vytvářela třpytivý koberec. Bylo těžké si představit, že by se pod touto krásou mohlo skrývat něco zlověstného.

Ale pak jsem ji uviděla. Na hladině se objevila silueta ženy, její dlouhé splývavé vlasy se vlnily ve větru a její oči zářily neznámým světlem. Babiččin příběh se stal skutečností. Jezerní královna byla přede mnou.

Pocítila jsem strach, ale neutikala jsem. Cítila jsem, že se musím dozvědět víc. Královna se na mě otočila a já uviděla v jejích očích zvláštní smutek. „Jsem uvězněná,“ řekla mi. „Pomůžeš mi najít cestu zpět?“. Hned jsem věděla, že musím udělat, cokoli bude v mých silách.

Cesta k osvobození jezerní královny byla plná nebezpečí a zkoušek. Ale s pomocí svých přátel a babiččina moudrostí jsem to dokázala. Královna byla konečně svobodná a jezero se mohlo vrátit ke své dřívější kráse.

Nikdy nezapomenu na to, co jsem ten den zažila. Naučila jsem se, že i ty nejstrašidelnější legendy mají své pravdivé jádro a že i ty nejmenší z nás mohou udělat něco velkého, když věří v sebe.