Josef Škvorecký: Člověk, který se nebál svobody

Josef Škvorecký, český spisovatel, překladatel a exilový nakladatel, patří k nejvýraznějším postavám české literatury 20. století. Jeho dílo je silně ovlivněno jeho osobními zkušenostmi, jako byla emigrace do Kanady po sovětské okupaci Československa v roce 1968.
Škvorecký se narodil 27. září 1924 v Náchodě. Jeho otec byl úředník a matka učitelka. Už od dětství projevoval zájem o literaturu a hudbu. Po maturitě v roce 1943 byl totálně nasazen, po válce vystudoval angličtinu a filozofii na Univerzitě Karlově v Praze.
V roce 1958 vydal svůj první román "Zbabělci", který se stal okamžitým bestsellerem. Román vypráví příběh tří mladých lidí, kteří se po válce snaží najít své místo ve světě. "Zbabělci" byli přeloženi do více než 30 jazyků.
V roce 1968 emigroval Škvorecký s manželkou Zdenou Salivarovou do Kanady. Tam založili exilové nakladatelství 68 Publishers, které vydalo díla řady českých a slovenských spisovatelů, kteří nemohli publikovat v komunistickém Československu.
Mezi nejznámější Škvoreckého díla patří romány "Tankový prapor" (1969), "Inženýr lidských duší" (1977) a "Příběh inženýra lidských duší" (1984). Všechny tyto romány se odehrávají v Československu během a po druhé světové válce a zkoumají témata jako svoboda, statečnost a láska.
Škvorecký zemřel 3. ledna 2012 v Torontu. Jeho dílo je stále velmi populární a je považováno za nedílnou součást české literatury. Škvorecký byl člověkem, který se nebál svobody a který vždy hájil právo na svobodné vyjadřování.