Kabát

Svůj kabát jsem měl zvláště rád. Byl to jediný kousek oblečení, který jsem si koupil za své první vydělané peníze. Pracoval jsem tehdy v Tesle jako pomocný dělník.
Plat byl mizerný, ale já byl na sebe hrdý, že si sám vydělávám. A tak jsem si ušetřil na svůj první pořádný kabát. Byl hnědý, dlouhý až ke kolenům a měl velké kapsy. Nosil jsem ho každý den, ať bylo jakékoliv počasí.

Kabát mě chránil před zimou, větrem i deštěm. Něco takového jsem do té doby neměl.
Nosil jsem ho do práce, do školy i na schůzky s kamarády. Bylo mi v něm teplo a cítil jsem se v něm sebevědomě. Byl to můj talisman, který mi dodával odvahu.
Jednou jsem se s kabátem chlubil kamarádům v hospodě. Všichni ho obdivovali a říkali mi, jak mi sluší. Byl jsem na svůj kabát tak pyšný, že jsem ho nosil i v létě.
Jednoho dne jsem se ale s kabátem něco stalo. Byl jsem na cestě do školy, když se strhla bouřka. Pršelo tak silně, že jsem celý promokl.

Šel jsem domů a pověsil kabát na topení, aby uschl. Jenže ráno jsem zjistil, že se kabát srazil. Byl o několik čísel menší a už mi nešel zapnout.
Byl jsem z toho zoufalý. Svůj kabát jsem miloval a nechtěl jsem ho ztratit. Ale co jsem mohl dělat? Kabát byl zničený.

Odložil jsem kabát do skříně a už jsem ho nikdy nenosil. Ale i když jsem ho už nemohl nosit, tak na něj nikdy nezapomenu. Byl to můj první pořádný kabát a měl pro mě velkou hodnotu.

Dnes už je kabát jen vzpomínkou. Ale i po těch letech si ho pamatuji, jako by to bylo včera. Byl to nejlepší kabát, jaký jsem kdy měl.