Krampol

Ach, ten Krampol! Herec po čertech svéráznej, kterej rozděluje národ na dva tábory – ty, co ho milujou, a ty, co ho nesnášej. Já osobně patřím do té první skupiny. Proč? Protože Krampol je prostě Krampol. Je to originál, kterej se nebojí říct, co si myslí, a kterej umí rozesmát i do pláče.
Poprvé jsem se s ním setkala před lety na nějaké akci. Seděl tam v rohu a popíjel pivo. Byl to úplnej opak toho, co jsem o něm slyšela. Žádnej nabubřelej frajer, ale milej a vtipnej dědula. Celou dobu vykládal historky, jednu lepší než druhou. Smáli jsme se tak, až nám tekly slzy.
Od té doby jsem se s ním potkala ještě několikrát. Vždycky byl stejnej – srdečnej, upřímnej a plnej humoru. Nikdy nezapomenu na to, jak jednou na natáčení vyprávěl, jak mu ukradli auto. Když se ho režisér zeptal, jestli to nahlásil na policii, tak odpověděl: „Na policii? Proč? Vždyť se mi nikdo neozval, že by ho našli.“
Krampol je prostě fenomén. Je to herec, kterej prožije každou roli. Je to člověk, kterej dokáže rozesmát i do pláče. A je to kamarád, kterej je vždycky ochotnej pomoct.
Proto ho mám ráda. Protože je to dobrej člověk a protože je to Krampol. Ať už ho někdo miluje nebo nenávidí, jedno je jistý – nikdo ho nemůže ignorovat.