Drahá Anna, má lásko,
Dnes, uprostřed rušného April 2024, sedím u našeho starého stolu a pročítám si naše dopisy. Každé slovo, každý tah pera je plný vzpomínek na naši lásku.
Vzpomínám si na náš první setkání v zaprášené knihovně, kde jsi hledala knihu o hvězdách. Já, stydlivý knihkupec, jsem ti ji pomohl najít. Při pohledu do tvých hlubokých modrých očí jsem věděl, že jsi láska mého života.
Následovaly kouzelné měsíce procházek v parku, rozhovorů o němém filmu a snů o budoucnosti. Naše láska rostla s každým dnem a já jsem věděl, že tě chci navždy.
Jednoho hvězdnatého večera jsem tě požádal o ruku. Srdce mi bušilo jako zvonek, ale tvé "ano" bylo tím nejkrásnějším zvukem, který jsem kdy slyšel.
Naše svatba byla jako z pohádky. Okvětní lístky růží posypaly cestu k oltáři, kde jsem ti slíbil věčnou lásku.
Ale život není jen o radosti. Byly i chvíle těžké, kdy jsme museli čelit bouřím. Ale naše láska byla kotvou, která nás vždy držela pohromadě.
Nyní, po mnoha společných letech, se naše láska ještě prohloubila. Stále tě držím za ruku, když se procházíme po pláži, a stále tě políbím dobrou noc, jako bychom byli novomanželé.
Moje milovaná Anno, ty jsi láska mého života, moje nejbližší přítelkyně a moje věčná souputnice. Jsem nesmírně vděčný za to, že mám tu čest sdílet s tebou tento krásný život.
S láskou až za hrob,
František