Když se slovo "olympiáda" vysloví, většině lidí se vybaví sporty jako běh, plavání nebo gymnastika. Málokdo by si však pomyslel na lezení. Přesto se tento sport stal součástí olympijských her teprve nedávno, v roce 2020 v Tokiu. A jak to tak bývá, i za tím stojí zajímavý příběh.
Sporty se na olympijské hry dostávají většinou postupně. Nejprve jsou zařazeny jako ukázkové disciplíny, kde se ještě neudělují medaile. Pokud se sport osvědčí, stane se po nějaké době oficiální olympijskou disciplínou. Lezení nebylo výjimkou.
Jeho cesta na vrchol však nebyla snadná. Olympijský výbor se totiž dlouho nemohl shodnout na tom, který formát lezení by měl být na olympiádě zastoupen. Nakonec se rozhodli pro kombinaci tří disciplín: lezení na obtížnost, lezení na rychlost a bouldering. Toto rozhodnutí vyvolalo mezi lezeckou komunitou smíšené reakce. Někteří byli rádi, že se lezení konečně dostalo na olympiádu, jiní byli zklamaní, že budou muset závodit ve všech třech disciplínách, přestože se specializují jen na jednu.
Kontroverze však nakonec ustoupily do pozadí, když se začalo blížit datum olympijských her. Lezci se intenzivně připravovali a všichni netrpělivě očekávali, jak se sport bude prezentovat na světové scéně. A nutno říci, že lezení nesklamalo. Závěrečný kombinovaný závod byl napínavý až do posledního okamžiku a zlatou medaili nakonec získal český lezec Adam Ondra. Jeho vítězství bylo velkým úspěchem nejen pro něj, ale i pro celý český lezecký sport.
Lezení na olympiádě se stalo skutečností a my můžeme být hrdí na to, že jsme u toho byli. Je to důkaz toho, že i sporty, které se mohou zdát okrajové, si mohou najít své místo na největší sportovní akci světa. A kdo ví, možná se lezení stane v budoucnu stejně populární jako tradiční olympijské sporty. Uvidíme.
Ať už jste zkušený lezec, nebo se o tento sport teprve zajímáte, jedno je jisté: lezení na olympiádě je událostí, která se zapíše do dějin sportu.