Maraton praha

Když jsem se to v lednu dozvěděl, smál jsem se a říkal si, že to nemůžou vážně myslet. Na jaře se teprve začnu pomalu připravovat a hned v říjnu běžet maratón? To přece není možné.

Jenže stalo se. Začátkem března jsem si na papír napsal přípravu, která měla celkem 28 týdnů. Tolik jsem ještě v životě neběhal, maximálně jsem běhal jednou týdně 10–15 km. Těch 28 týdnů jsem ale poctivě odběhal a kilometráž postupně navýšil. Každý týden jsem běhal 4–5× a uběhl jsem vždycky přes 100 km. To je na mě docela dost.

V neděli ráno jsem se probudil s velkou nervozitou. Vůbec se mi nechtělo startovat. Člověk si řekne, že po tak dlouhé přípravě by měl být v pohodě, ale já byl nervózní jak nikdy v životě. Nějak jsem to ale rozdýchal a šel jsem na start.

Start byl v 9 hodin a přede mnou bylo 42 km. Prvních 20 km jsem běžel s kamarádem, kterého jsem potkal na startu. Běželi jsme spolu stejným tempem a moc jsme si povídali. Potom jsme se rozdělili a já běžel dál sám. Od 25. km už jsem toho měl plné zuby, ale nějak jsem to rozdýchal a pokračoval dál.

Kolem 35. km začalo pršet a já jsem si říkal, že to je snad nějaký žert. Celou přípravu jsem neměl žádné zdravotní problémy a zrovna teď, když to potřebuju nejvíc, tak musí pršet.

Potom přišla krize. Tělo už odmítalo běžet a já jsem se musel pořád přemlouvat. Nakonec jsem to zlomil a doběhl jsem do cíle. Čas byl sice horší, než jsem čekal, ale to vůbec není důležité. Důležité je, že jsem to dokázal.

Běh je úžasný sport a každý by měl alespoň jednou v životě zkusit běžet maratón. Je to skvělý zážitek, na který nikdy nezapomenete.

A ještě jedna rada na závěr: nepodceňujte přípravu. Je to opravdu dlouhá a náročná cesta, ale stojí to za to.

Takže pokud i vy uvažujete o tom, že byste chtěli běžet maratón, tak do toho jděte. Zvládnete to!