Martin Greenfield

Byl jsem dost starý na to, abych si pamatoval svět před digitálními fotoaparáty, a dost mladý na to, abych se stal jejich nadšeným uživatelem, jakmile se objevily.

Vzpomínám si, jak mě jako dítě fascinovala krabice plná fotografií, které jsme s rodinou pořídili v průběhu let. Byla to jakási časová schránka, která uchovávala vzpomínky na chvíle, které jsme si užili, a na lidi, kteří nám byli blízcí.

Když se objevily digitální fotoaparáty, vše se změnilo. Fotografie se staly rychlejší, snazší a dostupnější.

Ale něco se také změnilo: ztratili jsme tu fyzickou, hmatatelnou povahu fotografií. Už jsme neměli krabici plnou vzpomínek, které bychom si mohli prohlížet a v nich se probírat. Místo toho jsme měli digitální soubory uložené v našich počítačích a telefonech.

Neříkám, že digitální fotoaparáty jsou špatné, rozhodně ne. Jsou úžasným nástrojem pro zachycení vzpomínek a sdílení jich s ostatními.
Například jsem nedávno cestoval po Evropě a mohl jsem se o své zážitky okamžitě podělit s rodinou a přáteli, kteří mi chyběli. To by bylo před několika lety nemyslitelné.

Ale stále si myslím, že je škoda, že jsme ztratili fyzický aspekt fotografie.
Myslím, že je něco zvláštního na tom, když držíte v ruce skutečnou fotografii a můžete cítit její váhu a vidět její detaily.
Je to něco, co digitální soubor nemůže nikdy nahradit.

Proto si stále dělám čas na to, abych si nechal vytisknout své oblíbené fotografie a vytvořil si z nich alba. Je to způsob, jak zachovat své vzpomínky fyzickým způsobem, který si budu moci užít i za mnoho let.

Vím, že ne každý sdílí můj sentiment, ale věřím, že tištění fotografií je hodnotná tradice, která by neměla zaniknout.

Koneckonců, fotografie jsou více než jen obrázky. Jsou to vzpomínky, které si můžeme uchovat celý život.

Takže příště, až budete pořizovat fotografie, zvažte, zda si je také nevytisknete. Je to jednoduchý způsob, jak zajistit, aby vaše vzpomínky zůstaly živé i v digitálním věku.