Martin Kocián: Z novináře reportérem na okraji světa

Když jsem v roce 1994 odcházel z novinové redakce, abych se stal reportérem na Balkáně, netušil jsem, že mě to odnese na téměř čtvrt století. Během těch let jsem zažil nespočet dobrodružství, setkal jsem se s úžasnými lidmi a viděl místa, o kterých se většině lidí ani nesní. Ale také jsem viděl hrůzy války, genocidy a lidské utrpení.

Naše první reportážní cesty vedly do válkou zmítané Bosny a Hercegoviny. Byly to časy plné nebezpečí, nejistoty a stresu. Každý den jsme riskovali život, abychom přinesli světu pravdivé informace o tom, co se tam děje. Často jsme museli pracovat ve velmi obtížných podmínkách, bez přístupu k elektřině, vodě a někdy i k základním potravinám.

Přesto na ty časy vzpomínám rád. Byla to doba, kdy jsme byli mladí, plní ideálů a odhodláni změnit svět. Věřili jsme, že naše práce může přispět k ukončení války a nastolení míru. A i když se nám to nakonec nepodařilo, jsem přesvědčen, že naše reportáže pomohly otevřít oči světu vůči tomu, co se na Balkáně dělo.

Po válce v Bosně jsem působil jako reportér v Kosovu, Srbsku, Makedonii a dalších zemích bývalé Jugoslávie. Zažil jsem tam mnoho krásných, ale i smutných momentů. Setkal jsem se s lidmi, kteří přežili genocidu, s válečnými veterány, kteří se snažili začít nový život, a s dětmi, které vyrůstaly v chudobě a beznaději.

V roce 2005 jsem odjel do Afghánistánu, kde jsem strávil pět let jako vedoucí kanceláře české humanitární organizace Člověk v tísni. Během té doby jsem měl možnost vidět, jak může humanitární pomoc zlepšit životy lidí i v těch nejhorších podmínkách. Viděl jsem, jak týmy Člověka v tísni poskytují zdravotní péči, staví školy a studny a pomáhají lidem obnovit jejich životy po válce.

V roce 2010 jsem se vrátil do Česka, kde jsem pokračoval ve své práci jako reportér a dokumentarista. Dnes už se na Balkán a do Afghánistánu nejezdím tak často jako dřív. Ale stále mě to tam táhne. Protože vím, že tam jsou lidé, kteří potřebují naši pomoc. A protože vím, že svět potřebuje vědět, co se tam děje.

Jsem vděčný za to, že jsem měl možnost zažít tolik úžasných věcí a setkat se s tolika úžasnými lidmi. Vím, že mám velké štěstí, že jsem mohl být svědkem některých z nejdůležitějších událostí posledních let. A věřím, že mé reportáže pomohly lidem pochopit svět, ve kterém žijeme, a trochu ho změnit k lepšímu.