„Martina Hynková

Jméno Martina je u nás momentálně nejčastějším jménem a jeho nositelek je po celé zemi na stovky tisíc. Přesto je ale tváří tohoto jména již několik let herečka Martina Hynková, která si díky svému jménu i jemně omšelé kráse vybojovala roli éterické víly v pohádce O princezně Jasněnce a létajícím ševci.
Také v běžném životě je Martina, narozená 22. srpna 1977, křehkou vílou. Nebo spíš byla. Posledních pět let musela svou křehkost pověsit na hřebík a změnit se v Ironwoman. Je to totiž svobodná matka čtyř dětí, kterým se po rozvodu s hudebníkem Jakubem Anderle věnuje na sto procent. Nejde o snadný úkol, a tak je herečka ráda, že se mu může věnovat naplno. Díky tomu, že se její rodiče zanedlouho po narození mladšího syna Viléma přestěhovali do sousedního domu, má herečka skvělou pomoc na dosah ruky.
„Mamka i táta důchod mají, tak si myslím, že když hlídají vnoučata, tak je to pro ně dobrá výpl 8;,“ říká se smíchem herečka, jejíž rodiče si prarodičovských povinností užívají plnými doušky. A dobře si uvědomují, že kdyby nebylo jich, nejspíš by jejich dcera nestíhala, jak by chtěla: „Myslím, že by to bez nich bylo dost náročné. I teď někdy nestíhám, i když mi hlídají. Ale opravdu to je pomoc, kterou bych si před pár lety, kdy jsem byla ještě v angažmá, vůbec neuměla představit. Teď to vnímám i tak, že se mnou tráví čas a že i oni mají nějakou zábavu.“
Rodiče Martiny Hynkové jí pomohli z nejhoršího, kdy se musela prát se dvěma malými dětmi sama a ještě k tomu dojíždět do Prahy, kde hrála každý večer v muzikálu Casanova. Dnes už je z nejhoršího venku a raduje se ze života se čtyřmi dětmi, které vychovává se svou novou láskou Martinem. „Martina jsem potkala před třemi lety. Je to dětský neurolog, kterého jsem si užila jako lékaře svého syna. Náš syn byl strašně nemocný. Bylo mu tři čtvrtě roku, měl 41 stup 8;ů horečky a už jsme mu nemohli srazit teplotu. A Martin, který ho tehdy léčil, mi řekl: ‚Paní Hynková, vy budete muset jezdit na dětskou pohotovost.‘ A já jsem se tak rozplakala, že jsem vůbec nepřemýšlela nad tím, že tohle není normální, protože jsem si myslela, že mu vlastně zajišťuje převoz do nějaké nemocnice. Tak jsem vzala malého, naložila ho do auta a jela jsem na dětskou pohotovost. A tam mě vystoupil skvělý pan doktor, kterého jsme znali, protože jsme tam už jednou byli. Honza ještě nebyl vůbec déle než týden na světě, a on si ho vzal do náruče a říká: ‚My tady máme infuzku a všechno a vezmeme vám krev.‘ A my jsme byli z toho tak vedle, že jsme ani nevnímali, že se nic neděje. A pak následovaly různé vyšetření a já už jsem tam strávila několik hodin. A přišel tam Martin a říká: ‚Paní Hynková, my jsme si ještě neudělali v pět, pojďte.‘ A já si v tu chvíli uvědomila, že jsme tam od tří. A říkám: ‚Prosím vás, co je?‘ A on: ‚Já jdu domů.‘ A já: ‚Ale já tady mám syna.‘ A on: ‚Jo, vy tady máte syna?‘ A já: ‚Co jako?‘ On na to: ‚Já si pro něj zítra přijdu.‘ To bylo tak strašné, že to popsat nemůžu. Dodneska nechápu, že jako máma jsem byla schopná ho tam nechat a odjet domů.“
Nakonec se vše v dobré obrátilo a Honzík, který v sobě měl nějakou střevní bakterii, se uzdravil. A Martina si uvědomila, že je do Martina zamilovaná. „Nikdy bych nevěřila, že něco takového může existovat, že se prostě zamiluju do doktora svého dítěte,“ říká herečka, která dnes žije se svým milým v domě u lesa v malé vesničce poblíž Prahy. Její dům je plný života, dětí, psů a koček. „Jsem šťastná. Neřeším plyn, elektřinu, nic. Jsem strašně šťastná. A snažím se nenadávat. Je fakt, že toho mám někdy plné zuby, ale nikomu nic neříkám. Radši se jdu vyběhat lesem.“
Právě s během se herečka dokázala poprat se všemi problémy, které jí poslední roky život přinášel. „Začala jsem běhat v momentě, kdy jsme se s Jakubem rozešli. Měli jsme problémy, trvalo to dva roky, kdy to bylo fakt hnusné. Vztah už se pomalu rozpadal. Já se s Jakubem strašně hádala, protože jsem byla úplně nešťastná. Nemohla jsem najít práci, protože jsem pořád jen jezdila s dětmi mezi Prahou a Turnovem. Vůbec jsem nevěděla, co se mnou bude. A v této šílené situaci přišla nabídka do pořadu StarDance. A já jsem zjistila, že najednou mám dny rozplánované. Říkala jsem si: ‚To je super, vím, že v pondělí mám trénink, v úterý mám natáčení, ve středu mám zase trénink a takhle to pořád jede.‘ A najednou pro mě byl život strašně přehledný. A navíc mi pomohlo i to, že jsem začala běhat. A to mě začalo strašně bavit. Vždycky si během vyčistím hlavu, utřídím si myšlenky a jsem pak schopná dělat rozhodnutí. Už když běžím, tak si říkám: ‚Tak jo, budu běhat, až dokud nedoběhnu k té louce.‘ A pak si říkám: ‚Doběhnu k té stromku.‘ A pak si říkám: ‚Doběhnu k tomu kopci.‘ A je to skvělý. A najednou zvládám víc a víc. A strašně se mi to líbí. Dneska jsem tak happy, že když neběhám, tak mám úplnou absťák,“ směje se herečka, která má radost i z dalších věcí: „Je skvělé mít doma milujícího chlapa, který vás podrží. Jestli se někdy s Martinem rozejdeme, tak to na něj nikdy neřeknu půl špatného slova. Je to prostě skvělý člověk, který se snaží. A strašně se stará i o děti. Myslím si, že jsem vyhrála nejvíc, jak jsem mohla. Mám čtyři děti, jsem zdravá, mám práci. Já pořád říkám, že nemůžu nic chtít.“
„Uvědomuju si, že jsem měla obrovské štěstí, že jsem Martina potkala. Dneska, když se podívám na svoje děti, tak jsou tak šťastné, spokojené a Vesny, ta je tak do Martina zamilovaná,“ říká Martina, která se dnes, ve svých 45 letech, cítí jako nejmladší z celé rodiny. „Chci se ještě dlouho cítit tak dobře, jako teď. Je mi 45, ale cítím, že mi je 25, 30. Ani ve snu by mě nenapadlo, že bych neměla sílu se o svoje čtyři děti postarat. Naopak, mám pocit, že je zvládám čím dál líp. Když se ráno vzbudím, tak se těším na to, co bude. A to pro mě, v mém věku, když mám čtyři děti, kdy jsem mohla být už vlastně babička, je úplně super pocit.“