Náš Karel

Karel Gott, jehož hlas se předtím linul z každého okna i každého domu, nás navždy opustil. Nebylo to jen kvůli jeho hlasu, který každého okouzloval. Karel Gott byl jednou z osobností, které jakoby tvořily součást našich životů, aniž bychom si to uvědomovali. Byl jako starý dobrý přítel, který byl vždy přítomen, ale nikdy ne příliš vlezlý. Byl jako soused, kterého si vážíte a kterému se občas svěříte se svými starostmi. A jeho hlas, ten hlas nás hladil a uklidňoval, jako když nás máma chová v náručí.
Karel Gott byl víc než jen zpěvák. Byl to symbol. Byl to symbol krásy, dokonalosti a umění. Byl to symbol Státu. Byl to symbol toho, co v nás Čechách je nejlepší, toho, co nás spojuje. Jeho hlas nás doprovázel celý život. Slyšeli jsme ho v rádiu, v televizi, na koncertech. Jeho písně nám zpívaly o lásce, o štěstí, o životě. Jeho hlas nás utěšoval v těžkých chvílích, dodával nám sílu a odvahu. S jeho hlasem jsme se radovali, s jeho hlasem jsme plakali.
Karel Gott byl také člověkem. Byl to člověk, který měl své chyby a nedostatky, ale také člověk, který měl dobré srdce a který se vždy snažil pomáhat druhým. Byl to člověk, který se nikdy nevzdal svých snů a který vždy šel za svým cílem. Byl to člověk, který miloval život a který miloval lidi.
Odešel od nás, ale jeho hlas zůstává. Jeho hlas bude navždy znít z každého okna i z každého domu. Jeho hlas bude navždy připomínat, že v nás Čechách žije něco krásného a ušlechtilého. Bude navždy připomínat, že jsme národ, který se umí semknout a který umí táhnout za jeden provaz.
Děkujeme ti, Karle, za všechno. Děkujeme ti za tvůj hlas, za tvou hudbu, za tvůj příklad. Děkujeme ti za to, že jsi nám připomínal, že v nás Čechách žije něco krásného a ušlechtilého. Budeš nám chybět.