Nehoda vlaku a autobusu

Víte, jaké to je, stát na okraji obrovského jámu? Stojíte na jeho okraji a vidíte do obrovské díry, kde se zřítil vlak a autobus. A vy jste jedni z mála, kteří tuto nehodu přežili.

Je to pocit strachu, šoku a smutku. Je to pocit, který nelze popsat slovy. Viděl jsem, jak moji přátelé a kolegové umírají, a já jsem nemohl nic dělat. Byl jsem bezmocný.

Nehoda se stala ve tmě, sotva jsem mohl něco vidět. Náhle se ozvala obrovská rána a autobus se začal kymácet. Myslel jsem, že je všechno ztraceno.

Dopadli jsme na cestu. Autobus byl rozbitý a všude kolem byla krev a trojky.

Vylezl jsem z autobusu

• a viděl jsem vlak
• zcela zdemolovaný
• vlak a autobus
• sražený vlak autobus

Všude kolem byli zranění a mrtví. Viděl jsem mrtvé děti, mrtvé dospělé a mrtvé přátele.

Byl jsem v šoku. Byl jsem zmatený. Nevěděl jsem, co dělat.
Jen jsem stál a díval jsem se na ten strašný pohled.

Nakonec jsem se rozhodl pomoci. Začal jsem pomáhat zraněným a hledat přeživší.

Pracoval jsem celou noc. Bylo to těžké, ale nemohl jsem to vzdát.

Ráno konečně přijelo záchranáři, sanitky, hasiči a policie. Začali vyprošťovat mrtvé a převážet raněné do nemocnice.

Já jsem se vrátil domů, ale nemohl jsem zapomenout na to, co jsem viděl. Nehoda vlaku a autobusu mi změnila život. Už nikdy nebudu stejný.

Musíme si vážit života, protože nikdy nevíme, kdy může být náš poslední.