Divadlo se mi v životě vždycky kladlo do cesty. Ale já mu unikal. Bál jsem se. Bál jsem se vyjít na jeviště a mluvit před lidmi. Bál jsem se, že budu zesměšněn, že neobstojím. Přitom od malička mě tolik bavilo sledovat herce v televizi a ve filmu.
Dlouhá léta jsem se svým strachem bojoval. Začal jsem s ním bojovat na konzervatoři, kde jsem studoval herectví. Byl jsem tamhle, úplně na začátku, když jsem musel poprvé předstoupit před učitele a spolužáky a něco zahrát. Pamatuji si, jak mi strach svíral krk, jak se mi klepaly nohy, jak se mi chtělo zvracet. Ale vydržel jsem to. A najednou jsem zjistil, že to, co jsem se naučil v životě, je mi k ničemu. Že moje herectví je úplně jiné. Je to o tom, co se děje uvnitř mě. O tom, co se děje mezi mnou a diváky. A je to úžasné.
Divadlo mě uzdravilo. Přesně tak. Uzdravilo mě z mého strachu, z mého uzavření. Naučilo mě, že se nebojím lidí, naučilo mě, že se nebojím mluvit. A co je nejdůležitější, naučilo mě, že se nebojím být sám sebou.
Takže pokud se mě zeptáte, co mi divadlo dalo, odpovím vám: všechno.
A co mi divadlo vzalo? Možná trochu času. Ale to je jedno. Protože čas, který jsem strávil v divadle, byl ten nejlepší čas mého života.
Lukáš Hejlík je český herec, zpěvák a moderátor. Známý je především ze seriálů Ulice, Ordinace v růžové zahradě 2 a Vinaři. Od roku 2018 moderuje pořad Na lovu.
Bonus: Tipy Lukáše Hejlíka pro ty, kteří chtějí začít s divadlem