Nesmrtelná teta

„Teto, kdy ty vlastně umřeš?“ zeptala jsem se jí před pár lety na infarktové JIP, kde po ní pro jednou nebylo vidět. Byla obložená přístroji, sotva dýchala a my všichni jsme jí už potichu dávali poslední sbohem. Jenže teta se jen smála a hvízdala si na píšťalku, kterou si z nemocnice nějak propašovala.
Teta se nikdy nevzdává. Nikdy si nestěžuje a vždycky si najde něco, co ji baví. Ať už je to malování, šití nebo chození na koncerty. Je to malý vír energie, který se nedá zastavit.
I když měla nespočet vážných nemocí, nikdy ji to nezlomilo. Vždycky našla způsob, jak se s nimi vypořádat, a pokračovala ve svém životě. Je to pro mě neuvěřitelný vzor, žena, která mě naučila, že i v těch nejtěžších chvílích je možné najít radost a naději.
Teta je pro mě víc než jen rodina. Je to můj mentor, přítel a důvod k úsměvu. Je to žena, která mě naučila, že život je dar, který si musíme užívat, dokud nám to síly stačí.
Nedávno oslavila 80. narozeniny. Je to neuvěřitelný věk, ale ona se cítí stejně mladá jako před dvaceti lety. Stále je plná energie, stále se směje a stále má radost ze života.
Je to inspirace pro všechny, kdo ji znají. Je důkazem toho, že věk je jen číslo a že člověk může žít naplno, i když mu už běží osmdesátka.
Teto, přeji ti ještě mnoho šťastných a zdravých let. A hlavně: nikdy nezapomínej hvízdat!