Nevěřil jsem... A přeci!

Nevěřil jsem tomu, co slyším. Jak je možné, že Tomáš Rachůnek, jeden z nejlepších českých hokejistů v historii, má čas na takovou starou babku, jako jsem já? Že by se něco změnilo?
"Paní Jiřino, budete mít pokoj u nás na chalupě na Šumavě. Klid, ticho, bude se vám tam líbit," zněl přátelský hlas mého přítele. Znala jsem ho přes padesát let. Pracovali jsme spolu v jedné fabrice. Pánbůh mu dal dvě krásné dcery a ještě krásnějšího syna. Ten mě teď zval k nim na Šumavu. A ne do nějakého penzionu, ale rovnou na chalupu. Neuvěřitelné!
Vyrazila jsem v doprovodu své dcery a vnučky, rozklepaná jako sulc. Co mě asi čeká? Budu se muset nějak proplétat mezi cizími lidmi, kteří se navíc pohybují v úplně jiných sférách, než já?
Když jsme dojeli na místo, přivítala nás velká dvoupatrová chalupa s krásnou zahradou. A mezi všemi na mě mával on! Tomáš Rachůnek! Ten, na kterého jsem se roky dívala jen v televizi! Omráčená jsem vystoupila z auta a objala ho.
"To je ale moc hodné, že jste mě pozvali," hlesla jsem nejistě.
"To je moje povinnost," odvětil s úsměvem a galantně mě vzal pod paží.
Následovala prohlídka chalupy, představení všech členů rodiny a pak už se usedalo k večeři. Seděla jsem mezi nimi jako malá holka, která nevěří, že je opravdu v pohádce. Příjemná atmosféra, pohodový rozhovor, smích... Nechtělo se mi od nich.
Druhý den si pro mě připravili výlet na kolech. Tomáš vzal vnučku za řídítka a já se ujala dcery. Společně jsme vyrazili do okolních lesů.
"Je to tady nádherné," rozplývala jsem se.
"Víte co, paní Jiřino? My jsme moc rádi, že jste tady s námi. Je to pro nás velká čest," překvapil mě Tomáš.
Nevěřila jsem vlastním uším! Já, stará důchodkyně, jsem pro ně čest? Jak je to možné? Vždyť já jim nemám co nabídnout.
"Ale proč, já jsem jen obyčejná ženská," bránila jsem se.
"Právě proto," usmál se Tomáš a pokračovali jsme v jízdě.
Prožila jsem s nimi ještě dva krásné dny. Pak jsem se musela vrátit domů. Loučení bylo smutné, ale všichni jsme se shodli na tom, že se brzy zase uvidíme.
Od té doby uběhly čtyři měsíce. Stýkáme se dál. Jezdím k nim na Šumavu, oni občas přijedou za mnou do Prahy. Stali jsme se opravdovými přáteli.
A víte, co je na tom všem nejúžasnější? Že Tomáš Rachůnek je úplně obyčejný kluk. Skromný, hodný, vtipný. Přesně takový, jako my. A přitom dokázal tolik věcí.
Jsem moc vděčná za to, že jsem ho mohla poznat. Je to jeden z nejlepších lidí, které jsem kdy potkala.