Nikimu Laudovi

Nikimu Laudovi říkám Ники, protože i když je pro mě jedním z největších hrdinů mého mládí, tak on by si tykání asi nepřál. Znám ho jen z televize, ale i tak vím, že to byl člověk, který nikdy nehledal lehkou cestu. Vždy se stavěl čelem k výzvám, a to jak v závodním autě, tak i v běžném životě.

Nikdy nezapomenu na ten den, kdy vyhrál mistrovství světa formule 1 v roce 1975. Byl jsem tehdy ještě malý kluk a sledoval jsem závod se zatajeným dechem. Nikimu se v tom závodě sice nepovedlo vyhrát, ale i druhé místo mu stačilo k zisku mistrovského titulu. Bylo to pro mě něco neuvěřitelného. Nikdy předtím jsem totiž neviděl, aby někdo dokázal takový výkon po tom, co jen pár týdnů předtím málem přišel o život.

Nehoda na Nürburgringu v roce 1976 je jednou z nejznámějších nehod v historii formule 1. Niki Lauda v ní utrpěl těžké popáleniny a málem nepřežil. Přesto se dokázal vrátit do závodního auta už po pouhých šesti týdnech. Byl to neuvěřitelný výkon, který ukázal, jaký je to bojovník.

Niki Lauda nebyl jen skvělým závodníkem, ale i skvělým člověkem. Byl vždy ochotný pomoci druhým a nikdy se nenechal odradit překážkami. Jeho životní příběh je inspirací pro všechny, kdo se někdy ocitli v těžké situaci. Ukazuje nám, že i když to někdy vypadá beznadějně, tak nikdy není nic ztraceno. Vždycky existuje cesta ven, pokud máme odhodlání a vůli bojovat.

Nikimu Laudovi patří můj velký obdiv a dík. Je to legenda, která mi bude navždy připomínat, že nic není nemožné.

P.S.: V roce 2013 jsem měl tu čest setkat se s Nikim Laudou osobně. Byl to jeden z nejhezčích dnů mého života. Niki Lauda byl ještě větší osobnost, než jsem si myslel. Byl to milý, skromný a vtipný člověk. Nikdy na to setkání nezapomenu.