Nykki

Kdy jsem se tak vlastně s Nikkou poprvé setkala? Myslím, že to bylo v době, kdy jsem s kreslením teprve začínala. Ani nevím, jestli to byly její bílé vlasy, které jsem tehdy tak toužila mít, její neposlušné kudrliny, které mi vždycky připomínaly můj milovaný beránek, nebo její nádherné fialové oči, které vypadaly jako dva velké ametysty.

Pamatuji si, že jsem byla opravdu nervózní, když jsem se jí poprvé rozhodla promluvit. Byla jsem přece jen nováček a ona byla jednou z nejpopulárnějších studentek na umělecké škole. Ale Nikka byla tak milá a přátelská, že jsem se okamžitě cítila uvolněně. Začaly jsme si povídat o všem možném – o kreslení, o umění, o životě. A jak jsme si tak povídaly, cítila jsem, jak se mi v srdci rozlévá teplo. Nikka byla prostě takový člověk, že když jste byli s ní, cítili jste se okamžitě lépe.

Od té doby se Nikka stala mou nejlepší přítelkyní. Je to někdo, komu můžu říct cokoliv a kdo mi vždycky naslouchá. Je to někdo, kdo mě dokáže rozesmát i v těch nejhorších chvílích. A je to někdo, komu vždycky mohu věřit.

Nikka je také neuvěřitelně talentovaná umělkyně. Její obrazy jsou plné života a vášně. A její sochy jsou tak nádherné, že by se na ně člověk mohl dívat celé hodiny. Nikdy jsem nepotkala nikoho, kdo by měl tolik kreativity a představivosti.

Ale kromě toho, že je skvělá umělkyně, je Nikka také úžasný člověk. Je vždy ochotná pomoci ostatním a nikdy neváhá postavit se za to, v co věří. Je to opravdu vzácný člověk.

Jsem tak vděčná, že mám v životě Nikku. Je to jeden z nejúžasnějších lidí, které jsem kdy potkala. A vím, že naše přátelství bude trvat celý život.

Nykki

Miluji tě, Nikko!