O princezně Jasněnce a létajícím ševci

Byla jednou jedna princezna, jménem Jasněnka. Byla krásná jako jarní květ a hodná jako beránek. Ale měla jednu chybu: byla strašně zvědavá.

Jednoho dne se procházela po zahradě a uviděla, jak nad ní letí švec. "To by bylo něco," pomyslela si princezna, "umět létat!"

Švec přistál na zemi a princezna k němu hned přiběhla. "Jak to děláte, že umíte létat?" zeptala se ho.

Švec se usmál. "To je jednoduché," řekl, "stačí si vzít tyto střevíce a třikrát dupnout."

Princezna si obula střevíce a třikrát dupla. A ejhle! Vznesla se do vzduchu a začala létat.

Létala a létala, až přiletěla k vysoké věži. "Copak je tam nahoře?" zajímalo ji.

Vylezla po schodech nahoru a otevřela dveře. A tam ležel princ, uvězněný v kleci.

"Kdo jste?" zeptala se princezna.

"Jsem princ Jan," řekl princ, "a uvěznila mě zlá čarodějnice."

Princezně se prince Jana zželelo. Vytáhla z kapsy malý klíček a otevřela klec.

"Odleťme odsud!" řekla princezna.

Princ Jan si obula střevíce a třikrát dupl. A ejhle! Vznesl se do vzduchu a začal létat.

Letěli a letěli, až doletěli do princeznina hradu.

"Díky vám jsem zase svobodný," řekl princ Jan princezně.

"To je dobře," řekla princezna. "A teď už jdi domů, kde tě jistě už čekají."

Princ Jan odletěl a princezna zůstala sama.

Od té doby princezna Jasněnka už nikdy nezapomněla na svůj let s létajícím ševcem. A pokaždé, když viděla někoho létat, vzpomněla si na prince Jana a na jejich společný let.