Odlévání Franka Stonea

Když jsem prvně potkal Franka, byl jsem jen mladý kluk, co se snažil prorazit ve světě umění. Byl již starý a vážený sochař, jehož práce obdivovali lidé po celém světě. Bylo mi ctí pro něj pracovat, i když to znamenalo jen přinášet mu kávu a mýt mu štětce.

Jednoho dne, když jsem Frankovi uklízel ateliér, jsem našel něco zvláštního. Byla to malá sádrová socha, schovaná v rohu pod kupou hadrů. Zvědavost mi nedala a očistil jsem ji. Byl to muž v životní velikosti, nápadně se podobající Frankovi.

"Co to je?" zeptal jsem se Franka, když přišel.
"To je Člověk z písku," řekl bez váhání. "Dílo, na kterém jsem pracoval celý život."

Frank mi vysvětlil, že Člověk z písku byl jeho nej osobnější dílo. Byl to odlitek jeho vlastního těla, vytvořený v době, kdy byl na vrcholu svých sil. Sochu schovával, protože věděl, že ji nikdy nedokončí.

"Proč ne?" zeptal jsem se.
"Protože to není jen moje tělo," řekl Frank. "Je to i má duše. A tu nejde odlít do sádry."

Po letech jsem znovu navštívil Franka, už jako úspěšný sochař. Seděl na židli v ateliéru, obklopený svými díly. Byl starý, ale jeho oči stále zářily. Ukázal mi Člověka z písku, který teď stál na čestném místě.
"Dokončil jsem ho," řekl Frank. "Dokončil jsem ho svým životem."

Člověk z písku je víc než jen socha. Je to svědectví o Frankově životě a talentu. Je to dílo, které dokáže dojmout každého, kdo se ho dotkne. A já jsem hrdý na to, že jsem měl možnost podílet se na jeho vytvoření.

Franku, děkuji ti. Díky tobě jsem pochopil, že umění je víc než jen o vytváření krásy. Je to o tom, zanechat ve světě stopu. A ty jsi tu svou stopu zanechal. Jsi opravdový umělec.