Oldřich Janota. Nejen...

Je to člověk, který snad v životě ještě neřekl špatné slovo, a přece když vykládá o věcech, i když říká jen to nejhezčí, posloucháte ho s úžasem. Protože tak hezky dovede vyprávět o dnech, které už se vrátit nedají.
Příbuzný z Prahy mě navštívil v penzionu, kde jsem bydlel. Povídali jsme o různých věcech, když jsem se zmínil i o tom, že v Lučanech, kam se právě chystal, je několik starých domů, u nichž byl kdysi držitelem i můj otec. "No to je přece ten dům, kde býval pan Janota," řekl příbuzný. "Proboha, já ho znal," řekl jsem. "Toho jsem znal jako kluk a chodil jsem k němu do krámu," řekl příbuzný. "Dobře tedy," řekl jsem, "pojedu s tebou a ukážeš mi ten dům."
Pan Janota byl v Lučanech velice váženým mužem. Dospělí o něm říkali, že je velice hodný člověk a že je to dobrý člověk. A já jsem to pochopil mnohem později, když jsem už byl dospělý, protože jako kluk jsem z toho neměl rozum. Že je hodný, to jsem pochopil, když jsme k němu chodili nakupovat a když nám dlužil, nikdy nám neřekl, že už nám nemůže nic prodat, ale naopak, vždycky nám ten dluh splatil. A že je dobrý, to jsem pochopil, až když jsem byl dospělý, když jsem si uvědomil, že ten člověk celý svůj život obětoval chudým a potřebným.
Pan Janota byl totiž venkovský obchodník. Když jsem k němu chodil nakupovat, měl jsem z něho respekt, protože to byl člověk, který nikdy nelhal a nestyděl se za to, že není bohatý. A já jsem si toho velice vážil, protože jsem si ho vážil jako člověka, který mi nikdy nic nenalhával. Obchod měl malý, ale zato byl velice dobře zásobený. Prodával potraviny, smíšené zboží a hospodářské potřeby. A když jsem k němu chodil nakupovat, vždycky mi dal ten nejlepší kus zboží, který měl. A když jsem se ho zeptal, proč mi dává ten nejlepší kus zboží, řekl mi, že je to proto, že jsem jeho nejlepší zákazník. A já jsem tomu věřil, protože jsem věděl, že je to pravda.
Pan Janota byl velice oblíbený člověk. Když jsem k němu chodil nakupovat, vždycky se na mě usmál a řekl mi, že jsem jeho nejlepší zákazník. A já jsem se na něj vždycky usmál a řekl mu, že jsem jeho nejlepší obchodník. A tak jsme se vždycky smáli a byli jsme rádi, že se vidíme.
Pan Janota zemřel před několika lety, ale v Lučanech na něj všichni vzpomínají. A já jsem rád, že jsem ho poznal. Byl to dobrý člověk a nikdy na něj nezapomenu.