Ondřej Havelka: Může se písnička naučit anglicky?

To byl první díl.

V našem dnešním díle se chvíli zastavíme u populární hudby at budeme řešit vážný problém...

I když ten problém dřív neexistoval. Dřív byl život jednodušší, klasická hudba se hrála v koncertních síních a populární hudba se hrála v tančírnách. A každý věděl, že klasik je vážné umění a hudba co se hraje v tančírnách, je taková... lehčí. A pokud se nějaká klasická skladba přenesla do tanečního repertoáru, bylo všem jasné, že se jedná o úpravu vážného díla pro potřeby zábavy, třeba jako například populární Bolero, které zkomponoval klasický hudebník Maurice Ravel a upravené pro potřeby tanečních orchestrů ho hrála většina tanečních kapel...

Do češtiny

Problémy, jak se má popová hudba chovat při setkání s klasickou hudbou se začaly objevovat až po roce 1945, kdy se klasická hudba začala hrát v rozhlasech a na gramofonových deskách. A pak už byla jen otázka času, kdy se nějaký skladatel nebo hudebník nezeptá "A co takhle zahrát ve filharmonii nějakou tu populární skladbu?"

V Československu se to stalo poprvé v roce 1947, kdy se v sále pražského Rudolfina konal koncert populární hudby za účasti několika tanečních orchestrů. A hned bylo vymalováno. Někdo přišel na to, že by se mohly populární melodie zpívat i s doprovodem symfonického orchestru. A tak vznikly písničky jako "Oči černé" nebo "Kalamajka" v úpravách pro symfonický orchestr.

První vlaštovky se sice objevily už před válkou, ale tehdy to nikdo nepovažoval za tak strašné. Vždyť třeba takový swingový orchestr Duke Ellingtona hrával čas od času i klasická díla, jako třeba "Čajkovského oříšek" nebo "Brahms Lullaby".

Do angličtiny

Ale pak se objevil televizní pořad "Jazz ve filharmonii". V letech 1962 -1965 ho ve Spojených státech amerických vysílali celostátně a hudební producenti najednou zjistili, že když nějakou populární písničku, třeba od Beatles upraví pro symfonický orchestr, tak se stane o hodně víc uměleckou. A tak světem začala kolovat celá řada písniček, které vznikly původně pro rockové nebo popové kapely, ale najednou je hrál symfonický orchestr. Některé skladby dostaly klasickou podobu a mluvilo se o nich jako o "crossover". Věřte mi, že zájem publika byl obrovský a jelikož se tolik písniček hrálo nově ve vážných koncertních síních, tak se dostaly všude do světa. A najednou hudebníci začali řešit problém, který dříve řešit nemuseli. A tím jsou texty písniček.

Je jazyk písničky podstatný?

Jakmile se totiž populární skladby začaly hrát v rámci vážné hudby, tak si lidé najednou uvědomili, že text není tak důležitý. Že když ta písnička zní hezky, tak co na tom, že ji nikdo nerozumí. Nebo ještě lépe, že ji všichni znají, i když ji zpívají v naprosto cizím jazyce. A tak se začal řešit problém, jestli má být písnička v původním jazyce nebo přeložená do jazyka, ve kterém se bude zpívat. A to tvrdím, že je jeden z nejtěžších úkolů při úpravě písně pro symfonický orchestr.

Když se v roce 1991 v pražském Rudolfinu konal koncert, jehož první část byla věnovaná české populární hudbě a druhá část byla věnovaná českým písničkám upraveným pro symfonický orchestr, tak diváci byli nadšení. Populární skladby od našich českých skladatelů, které zná každý český občan, zněly najednou kompletně jinak. Vážně a krásně, i když zpěvák byl zcela jiný, než na co byli posluchači zvyklí.

A jak se s tímto úkolem popasovali naši tvůrci? Naši skladatele a textaři šli tou nejbezpečnější cestou. Populární melodie používaly původní instrumentální doprovod a jen místo zpěvu v originálním jazyce se zpíval český překlad.

Přeložené texty

A právě tady se objevoval největší problém. Protože převést text písničky do jiného jazyka, to není vůbec jednoduché. Jazykolov, nesmyslná rýmování, nadbytečná slova... "Take this job and shove it...". Jak tohle přeložit do češtiny? "Vezmi si ten džob a hajdy..."?

Ještě komplikovanější situace nastává ve chvíli, kdy se v originále text nějak rýmuje a v překladu se rýmovat nemá. Takže se člověk musí hodně snažit, aby překlad nevyzněl směšně. Tady je krásný příklad. Písnička "My way" v originále je v anglickém jazyce a má pěkně vystavěný text. V českém překladu, který nazpíval třeba Karel Gott, je text do češtiny dost těžkopádně přeložen, zejména pak refrén písničky, který zní "Já udělám si vše po svém, když se mi to tak líbí". Ačkoli je text dost přesný, není úplně šťastný.

Závěr

A jaký je můj závěr? Čeština je složitý jazyk, který když se dobře použije, tak může být hrozně krásný, ale když se použije špatně, tak může být těžkopádný a nesrozumitelný. A stejně tak je to s texty písní. Takže když už se musím smířit s tím, že písnička je přeložená do jiného jazyka, tak bych si alespoň přál, aby ten překlad byl co nejsmysluplnější a nejpoutavější. A přitom je to hrozně těžká práce!