Ondřej Ruml

Jedna z nejkontroverznějších postav české politiky po roce 1989 strávila dětství a část mládí v komunistické cenzurní mašinérii. Později se stal jedním z nejvlivnějších poradců Václava Havla. Jak sám přiznává, život mu přinesl hory štěstí a propastný žal, ale také lidi, na něž může být navždy hrdý.

Když jsem ho uviděl poprvé, bylo mi dvanáct let. Tehdy jsem vůbec netušil, že mě čeká jedna z největších detektivních operací, jaké si dovedu představit. A že ten člověk, který mi má být oporou, mě bude jen využívat ke svým účelům.

To, že moje rodina žije v jiné galaxii, jsem si uvědomil už jako dítě. Na rozdíl od mých spolužáků, kteří o víkendech vyrazili s rodiči k babičce na chalupu, jsem doma nikdy nezažil pohodovou atmosféru. Táta byl neustále nepřítomný, buď na schůzích, nebo v zahraničí. Když se objevil doma, byl většinou podrážděný a unavený. A máma?

Ta nás od malička vláčela po náměstích, kde jsme se zúčastňovali demonstrací a zpívali protestní písničky. Vždycky jsem se za to styděl, připadalo mi to děsně trapný.

Postupem času jsem se dozvídal čím dál víc informací o tátově minulosti. Docela mne překvapilo, že měl jako student problémy kvůli tomu, že se snažil pro své kamarády získávat náboženskou literaturu. Byl jsem taky hrdý na to, že se postavil komunistům a dokonce za to skončil ve vězení. Ale když mi bylo čtrnáct, dostal jsem se náhodou k jeho životopisu a přečetl si tam něco úplně jiného.

Táta prý spolupracoval s komunistickou Státní bezpečností. Psal na své kamarády donášky, kvůli kterým je zavřeli do vězení. A já to celé ty roky nevěděl. Můj svět se rozpadl.

Podvedl mě člověk, který pro mě měl být vzorem. Ten, na kterého jsem se mohl vždycky spolehnout. Najednou jsem si neměl koho vážit, neměl jsem koho ctít.

Celou věc jsem ještě několik měsíců tajil, ale pak jsem to už nevydržel a řekl mámě. Ta byla strašně překvapená a rozrušená, ale nakonec se mi přiznala, že to věděla. A že mi to neřekla, protože chtěla chránit tátu.

"Vždyť on to dělal pro nás," snažila se mi vysvětlit. "Kdyby to neudělal, zavřeli by ho a my bychom zůstaly samy. A navíc by nám zničili život."

Tehdy jsem se rozhodl, že se musím dovědět celou pravdu. Začal jsem vyhledávat lidi, kteří se zblízka znali s mým otcem. Chtěl jsem vědět, co se tehdy doopravdy stalo. A co se týče táty? Ten se chtěl se mnou o své minulosti pobavit, ale já ho odmítl. Neměl jsem sílu na to, abych ho poslouchal.

Po maturitě jsem se rozhodl, že se přihlásím na univerzitu v Londýně. Chtěl jsem se dostat co nejdál od domova. Začala nová etapa mého života. Živil jsem se sám, chodil na brigády a na přednášky a užíval si svobody.

Na svého otce jsem si téměř vůbec nevzpomněl. Neměl jsem potřebu s ním mluvit, nechtěl jsem ho vídat. Až jednou jsem v restauraci, kde jsem brigádničil, potkal kamaráda, kterého jsem znal už z Prahy. Začali jsme se bavit a já mu omylem prozradil, kdo je můj táta.

Reakce, kterou jsem čekal, se nedostavila. Můj kamarád nebyl zděšený ani naštvaný. Naopak, řekl mi, že to věděl už dávno. A že si myslí, že můj otec není žádný zrádce, ale hrdina. A zase to začalo. Pochybnosti, nejasnosti, otázky bez odpovědí.

Vrátil jsem se domů a začal se znovu pídit po podrobnostech tátovy minulosti. A najednou jsem narazil na jedno jeho tajemství, které změnilo můj pohled na celou věc.

Bylo to právě v době, kdy můj otec psal zprávy pro Státní bezpečnost. Věděl, že se jeho kamarádi chystají překročit hranice a emigrovat na Západ. A mohl to komunistům prozradit. Ale on to neudělal. Naopak, dal jim peníze a poradil jim, jak překročit hranice tak, aby je nikdo nechytil. A tihle kamarádi to přežili, vybudovali si na Západě nový život a můj otec jim to umožnil.

V té chvíli jsem pochopil, že můj otec není žádný zrádce, ale hrdina. Zachránil život mým kamarádům a já jsem na něj mohl být pyšný. Nakonec jsem se s ním dokázal smířit a odpustit mu. A jsem rád, že se ještě dočkal toho, že se stal rádcem českého prezidenta.

Uplynulo už mnoho let od doby, kdy mi máma řekla pravdu o mém otci. A já jsem za to vděčný. Díky tomu jsem se mohl rozhodnout, jak se k němu postavím. A díky tomu jsem mohl poznat, že i za špatnými skutky se může skrývat dobré srdce.