Pálení čarodějnic

Ó, jak já zbožňuji tu magickou noc plnou praskání ohně a vůně opékaných buřtů! Noc, kdy se v každé vesnici a městečku rozžehnou hranice a s nimi i veselí a hravost. Miluji pálení čarodějnic, je to jeden z mých nejoblíbenějších svátků.

Každoročně se s kamarády a rodinou scházíme na naší oblíbené louce, kde jako děti každý rok hledáme tu nejhezčí čarodějnici. Ptáte se, kde je bereme? No přece ze dřeva! Dokážeme z ní vykouzlit nejrůznější tvory, od klasických stařenek s bradavicemi až po moderní čarodějnice na létajících košťatech. Když je už máme hotové, naskládáme je na hromadu a s hlasitým pokřikem je zapálíme.

Úžasná podívaná. Jak se oheň šíří, čarodějnice se mění v plápolající sochy. Jako by opravdu odletěly na svých košťatech do říše kouzel. Kolem nás se rozléhá směs vůní, od hořícího dřeva až po voňavé buřty, které si opékáme nad žhnoucími uhlíky.

Pokračujeme v oslavách až do pozdních hodin. Tancujeme, zpíváme a bavíme se. Je to noc, kdy se cítíme jako součást něčeho většího. Jako součást tradice, která se předává z generace na generaci.

Někteří lidé možná namítnou, že pálení čarodějnic je přežitek a že bychom měli oslavovat modernější svátky. Ale já si myslím, že právě v těchto tradicích se ukrývá kouzlo našeho národa. Připomínají nám, odkud pocházíme, a spojují nás s našimi předky.

Takže příště, až spatříte plameny pálení čarodějnic tančit v noci, vzpomeňte si na mě. Vzpomeňte si na to, jak je důležité ctít tradice a radovat se z věcí, které nás spojují. A především si užijte tu kouzelnou atmosféru, která tuto jedinečnou noc provází.