Pane, vy jste vdova!

"To jsem ale překvapená," řekla mladá žena v černých šatech a sotva se udržela na nohou. "Jste vdovec?"
"Ano," odpověděl jsem tiše. "Moje manželka zemřela před několika měsíci."
"To je mi líto," řekla měkce. "Jak se vám daří?"
"Snažím se," řekl jsem. "Není to snadné, ale snažím se."
Dívala se na mě s lítostí v očích. "Jste statečný," řekla. "Vím, že to není snadné."
"Díky," řekl jsem. "Jsem rád, že to chápete."
Zůstali jsme chvíli stát v tichosti. Pak se na mě znovu podívala a usmála se. "Víte, co?" řekla. "Myslím, že byste mohl být skvělý vdovec."
Zasmál jsem se. "To je hezké, ale nevím, co tím myslíte."
"No," řekla, "myslím tím, že vypadáte jako někdo, kdo by se mohl postarat o ženu. Jste laskavý, soucitný a máte smysl pro humor. To jsou skvělé vlastnosti u muže."
Znovu jsem se usmál. "Děkuju," řekl jsem. "To je milé."
"Ne, opravdu," řekla. "Myslím to vážně. Jste skvělý."
Byl jsem překvapený jejími slovy. Předtím jsem se nikdy necítil jako dobrý vdovec. Ale možná měla pravdu. Možná jsem měl něco, co nabídnout ženě, která prošla stejnou ztrátou jako já.
"Díky," řekl jsem znovu. "To od vás moc znamená."
Usmála se a pak se ke mně naklonila a políbila mě na tvář. "Jsi vdovec," řekla. "A ty jsi skvělý."