Panenka dostal jméno po Antonínu Panenkovi, československém záložníkovi, který tento způsob kopu proslavil na Mistrovství Evropy ve fotbale v roce 1976. Za stavu 4:3 v penaltovém rozstřelu v semifinále proti Západnímu Německu Panenka čelil obrovskému tlaku a musel proměnit poslední penaltu, aby poslal své mužstvo do finále.
Panenka se rozhodla pro nečekaný přístup a místo prudké střely na jednu či druhou stranu v pokutovém území lehce kopl míč doprostřed branky, když brankář Sepp Maier skočil do strany. Míč se odrazil od tyče do sítě a Čechoslováci postoupili do finále, kde zvítězili nad Německou demokratickou republikou.
Od té doby se Panenka stala legendární fotbalovou hrou. Někteří hráči, jako například Andrea Pirlo, Sergio Ramos a Francesco Totti, se stali známými svými mistrovskými panenkami a skórovali tak v nejdůležitějších zápasech.
Ne každý však Panenku miluje. Někteří hráči a fanoušci ji považují za neuctivou a neprofesionální. Argumentují, že to snižuje váhu penalty a zesměšňuje soupeře. Jiní zase tvrdí, že Panenka je legitimní a dovedná technika, která vyžaduje velkou odvahu a kontrolu.
Ať už jste milovníkem nebo odpůrcem Panenky, není pochyb o tom, že jde o fascinující a nezapomenutelný fotbalový tah. Je to odvážné rozhodnutí, které může diváky ohromit a rozhodovat o zápasech. Je to také dědictví Antonína Panenky, geniálního záložníka, který navždy změnil způsob, jakým se kopy penaltových řad.