Pavel Zítko - a nejen otroctví v blázinci

Všimli jste si, že zima pomalu klepe na dveře? Já teda rozhodně ano. A taky jsem si všiml, že se blíží konec roku. Je to jako s představitelkou starého Egypta paní Bovaryovou, co říká: "To už je zase prosinec a za týden je 24. a to je Štědrý den..." Já u toho nemusím mít panáka rumu jako ona. Ale hlavně, že to už někde začíná bublat. Ten nový román, na který se tolik těšíte, je totiž každou minutou blíž a já jsem z toho málem tak sám nadšený, že se nemůžu dočkat. Škoda, že nemůžu přidat fotku toho svého nového literárního miláčka, ale zkrátka to nejde. A když u toho tak blouzním, napadá mě, že je to vlastně ten nejlepší důkaz toho, že psaní je moje největší láska.
Vždycky jsem psal rád. Už jako malý kluk jsem si vymýšlel příběhy a sepisoval je do sešitů. Tenkrát to byly hlavně pohádky, které jsem četl svým mladším sourozencům. A když jsme byli na chalupě, psal jsem každý den do deníku, co jsme ten den dělali. To jsem byl ještě na základní škole. Na střední škole jsem se začal zajímat o poezii a psal jsem básně. A na vysoké škole jsem přešel na prózu. Moje první povídka vyšla v časopise, když mi bylo 20 let. A od té doby se psaní věnuji naplno.
Psal jsem povídky, novely i romány. Mám za sebou už několik knih a získal jsem i několik literárních cen. A jsem moc rád, že se moje knihy líbí čtenářům. Spousta z vás mi píše, že se mými knihami bavíte, že vám pomáhají zapomenout na starosti a že se díky nim cítíte lépe. A to je pro mě ta největší odměna.

Proč píšu?

Píšu, protože mám co říct. Mám potřebu vyjádřit své myšlenky, pocity a názory. A chci se podělit o své příběhy s ostatními. Věřím, že literatura má moc měnit svět. A já chci svým psaním přispět k tomu, aby byl svět lepší.

Co píšu?

Píšu o všem, co mě zajímá. Píšu o lásce, o zradě, o vztazích, o rodině, o přátelství, o touhách, o snech, o životě... Píšu o tom, co mě baví, co mě trápí, co mě inspiruje, co mě děsí, co mě fascinuje...
Rád experimentuju s různými žánry a formami. Napsal jsem už několik románů, novel, povídek, divadelních her i básní. A rád zkouším nové věci.

Jak píšu?

Píšu tak, jak mi to jde. Nemám žádný speciální rituál ani zvyklosti. Někdy píšu u počítače, někdy ručně. Někdy píšu v kavárně, někdy doma. Někdy píšu ráno, někdy večer. Píšu tak, jak to ze mě jde. A když to nejde, tak nepíšu.
Někdy se mi stává, že mám skvělý nápad na příběh, ale nejde mi ho napsat. A někdy zase píšu a píšu a najednou mám napsanou celou kapitolu. A někdy zase píšu a píšu a najednou mám napsanou celou knihu.
Psaní je pro mě jako dýchání. Potřebuju psát. A když nepíšu, tak mi něco chybí. A když píšu, tak jsem šťastný.

Pár slov na závěr

Chtěl bych vám poděkovat, že čtete moje knihy. A chtěl bych vás poprosit, abyste mi i nadále zůstali věrní. A pokud ještě nejste mými čtenáři, tak vás zvu, abyste se mými čtenáři stali. Garantuju vám, že se nebudete nudit. A že si moje knihy zamilujete.